Evropský pohár mezi lipicány

Z našeho SKVělého týmu sice tentokrát sama, ale jinak nás Čechů bylo v Lipici dokonce 11 (v Para už jen Hanka Doležalová, ostatní v Open kategorii). 

TempO je pro mě vždycky výzva. Ještě tak "parkáč", budiž. Ale v lese, s kameny kam se podíváš a závrty, no velké naděje jsem si nedělala. Navíc se na tyto první větší závody přihlásila téměř celá trailová špička. A v Tempu se nerozlišuje mezi Para a Open - jedeme v tom všichni stejně. Čekala jsem, že to bude těžké - a bylo. Překvapivě ale se mi nedařilo až tak špatně. Ze 6 stanovišť se mi opravdu hodně nepovedlo jedno, ostatní jsem dala nad očekávání dobře. Celkové 36. místo ze 100 startujících považuji za naprosto uspokojující, dává mi naději, že to příště třeba může být ještě o kousek lepší - prostor tam je. 

Dobře naladěná ze soboty jsem se vrhla do závodu. Sjízdnost byla dost hrozná, vyjetá lesní cesta (koleje) plná šutříků.. no byl to boj. Nejen pro mne, ale i pro mou asistenci (terénní kola zůstala viset v Praze v garáži). Naštěstí trať nebyla dramaticky dlouhá, jen ca 700 m na start a potom 650 m vlastní závod. A pak to celé zpátky do centra závodů. Ale úplně to stačilo. Řekla bych srovnatelně špatný byl ale i můj výkon. Od klasiky si slibuji stabilně dobré výsledky a tajně doufám ve skvostné. Tentokrát to ale dobré opravdu nebylo. Musím si ještě v klidu nad mapou zanalyzovat, co se to tam událo. Každopádně si říkám, že bez chyb se člověk nemůže posouvat dál a tady mám hned 7 důvodů k zamyšlení (rozumějte 7 chyb, z 23 kontrol opravdu děs). Zejména s ohledem na fakt, že se našlo hned 12 závodníků bezchybných a dalších 18 s jednou chybou (všechno pravda Open závodníci), problém byl někde ve mě. Mám díky tomu ale snad prostor vychytat mouchy před červnovým MS v Portugalsku, které bude v hodně podobných terénech. 

V celkovém hodnocení to mezi Para závodníky (z těch 100 závodníků nás tam bylo pouze 11) nakonec dopadlo dle očekávání - udržela jsem si díky dobrému výsledku z Tempa první místo. Největší konkurenti ale v Lipici nebyli (až na Hanku Doležalovou) a tak upřímně není úplně z čeho se radovat. Je čas na tu analýzu...

Účast na těchto závodech by nebyla možná bez podpory MŠMT prostřednictvím ČSTPS. Děkujeme za podporu i našim ostatním partnerům - jmenujme alespoň NF Anděl na kolech.

Díky, získávat zkušenosti (i ty ne úplně pozitivní) je v našem sportu jeden ze základních pilířů budoucího případného úspěchu.