Jarní závody ve Slovinsku
| Orientační závod |
Krešo Keresteš, mimo jiné i trenér našich para závodníků, připravil již tradičně jarní závody v nádherné krasové krajině své domoviny - Slovinsku. Závody byly dva, oba klasika - PreO. Oba započítávané do WRE (světového rankingu). A oproti loňsku se přihlásilo víc lidí z více zemí. Tedy, v open kategorii. Mezi námi "parouši" nás tentokrát bylo málo, zato hned dva z ČR - já a Pavel Šprynar, který poctivě trénuje na květnové ME ve Finsku, kterého se bude také účastnit.
Sobotní závod jsem trošku prokoučovala už dopředu. Starty od 12. hodiny vyzývaly k tomu využít dopoledne i jinak, podívat se po krásách kraje. Domluvila jsem aktivně pozdější start s pořadateli (ca 14.45 - mezi posledními startujícími), abychom stihli prohlídku Postojenské jeskyně, krasové nádhery dostupné i vozíčkářům. Dopoledne jsme tedy vyrazili do jeskyně, na slunci stihli kolem poledne ještě kafe v přilehlém bistru, a pak se přesunuli do nedalekého centra závodů. Předpověď počasí ale nekecala - ve 14 h se zatáhlo, přišla bouřka a kroupy. Teplota z dopoledních 17 C klesla na 0 C. Kroupy se postupně od 15. hodiny - my už na trati - změnily ve vytrvalé sněžení. 108 minut na trati plus čekání na časovku na konci závodu jsme tak vysloveně protrpěli a dotáhli jsme to do konce jen díky elektropohonům, které jsme si vzali s sebou. I tak jsme na konci závodu byli neskutečně promrzlí a přiznávám bez mučení - výsledek tohohle závodu jsem nebrala moc vážně - byla jsem ráda, že jsem ho spíš přežila. O podmínkách vypovídá i aktivita organizátora, který sám od sebe 3 kontroly zrušil kvůli neviditelnosti některých lampionů a nečitelnosti terénu v druhé půlce závodu.
Neděle byla pak za odměnu - od rána svítilo slunce, nebe modré, sníh odtával, teploty se zase škrábaly výš - ne moc, ale proti sobotě bylo cokoli na slunci a nad nulou vítané. Oblečení zvládlo jakžtakž uschnout, takže jsem si závod konečně fakt užila, se vším všudy. I přes opravdu velkou snahu jsem chyb udělala víc než by se mi líbilo. No, aspoň se mám z čeho poučit pro příště (doufejme) a vím, na čem třeba trochu pracovat, na co si dát příště pozor. S Pavlem jsme cestou z cíle přes závodní prostor i trošku mohli projít, co a jak jsem kde řešila, na co koukám a co všechno je dobré zvažovat - takže proběhla i trochu praktická "výuka" - snad bude taky k něčemu :-) To ukáže až čas.
Celkové výsledky v P kategorii mi vynesly první místo, ale s ohledem na úroveň konkurence (bez urážky) to byla v podstatě povinnost. Celkové 46. místo mezi všemi účastníky (74 vč. juniorů a open závodníků) mne netěší - konkurence byla sice fakt tentokrát veliká, ale chtěla bych se vidět o pár příček výš.
Pavel se se závodem popral statečně, věřím, že to pro něj byla dobrá škola do budoucna a zase získal pár nových zkušeností.
Děkujeme partnerům, zejména Nadaci Anděl na kolech, díky kterým můžeme podobné závody vůbec realizovat a získávat tolik potřebné zkušenosti.
Celkové výsledky (i jednotlivých etap)