Potápění Hurghada

Je nedělní podvečer, venku jsou dva stupně nad nulou, ale já na tváři stále ještě cítím horké egyptské slunce a moje myšlenky utíkají od velikonočních vajíček k zážitkům posledních osmi dní: Potápění v Rudém moři. Přemýšlím, jak nejlépe přiblížit druhým lidem všechno, co jsem tam prožila, jak sdělit nesdělitelné, jak popsat nepopsatelné … 

Březen – za kamna vlezem

Ovšem my jsme za kamna nevlezli, místo toho jsme 31.3. chvíli po půlnoci nastoupili do Airbusu 737 směr Hurghada. „My“ znamená nás šest statečných:  Ilka, Šári, Jarmilka, Petr, Láďa a já. Vybaveni potápěčskými cajky, plavkami, opalovacími krémy, euro i dolary, odhodláním odolat faraónově pomstě a hlavně s platnými PASY v kapse! (Totiž jistému nejmenovanému členu naší expedice byl 6 dnů před odletem pas ukraden, takže se nový dělal na poslední chvíli).

Egypťan – člověk starostlivý

Let proběhl bez problémů, takže jsme s úsvitem přistáli v Hurghadě. Podivným hybridem automobilu a zdviže jsme s Jarmil byly přepraveny z letadla k letištní hale. Koupit vízum, projít pasovou … ehm, kde tu mají bezbariérové WC ? Sláva, je tu … ovšem, když pominete odér cigaret a úklid - řekněme staršího data. Jeden z mých prvních postřehů v Egyptě 
(jsem v této zemi poprvé) je, že egypťané se snaží své služby stále „zdokonalovat“. Když jsem byla na toaletě, neopomněl se zřízenec na WC trpělivě a stále znovu co minutu (bez nadsázky) svým „OK?“ a „Aló!“ ujišťovat, jestli jsem v pořádku. Ani moje „I need more time“ nepomáhalo…

(Bez)bariérovost po egyptsku

Naše potápěčská vozíčkářská výprava měla mimo potápění spočívat také v týdenním nepřetržitém pobytu na moři. Tedy žádný hotel, ale loď pro 25 potápěčů a 12 členů posádky. Občas jsem výpravu nazývala expedicí, protože jsme s Jarmilkou měly být tak trochu pokusnými králíky, kteří prozkoumají bez/bariérovost lodi Star Jet a podají o tom zprávu vozíčkářskému světu a doporučí nebo nedoporučí ji para a kvadru potápěčům. Informaci z pořádající cestovky Top Dive jsme měli takovou, že místní posádka loď změřila a my bychom měly s běžným mechanickým vozíkem všude projet. --- Ovšem realita byla poněkud jiná :o(

Postranní ulička sice průjezdná, ale ouha – uprostřed čouhá kovové pachole (pacholek jeden!) – takže dva siláky a přenést. Vstup ke kajutám dost široký, ale není dost místa na otočení a schodek navíc – dva silní, nadzvednout, otočit, poponést. Dveře do kajuty dost široké, ale hned za nimi trčí postel, takže vozík dveřmi neprojede ani ho nelze přenést. Takže dva siláci člověka odnášejí na postel a vozík putuje do kajuty složený. Tam ho roztahujeme. Dveře do koupelny 50cm a schodek. Zklamání pro mne i Jarmilu. Jsme závislé při každém přesunu z kajuty na příď, záď i do jídelny. Pomáhají všichni, co mají ruce …

Drift čili Pendolino

V sobotu 31.3. vyplouváme z domovského přístaviště v Hurghadě. První zkušební ponor je nedaleko, lokalita El Fanous. Je potřeba se vyvážit, všechno doladit, aby ponory byly v pohodě a člověk si je mohl užívat. Další dny máme možnost 3-4 ponorů denně. Záleží na lokalitě, počasí, proudech i našich schopnostech a silách, na kolik ponorů si kdo troufne. Plavíme se dál. V neděli se potápíme poblíž Suezského zálivu, 3 lokality. Další den vplouváme do Tiranské úžiny, kde máme tři ponory. Tady si zcela neplánovaně „střihneme“ něco jako driftový ponor. Původně běžný ponor nám totiž silné proudy mění v „projížďku Pendolinem“. Je to fofr, moc toho nenakoukáme, ale tak to prostě někdy je. Pak plujeme kolem známého letoviska Sharm el Sheikh směrem na Dahab.

Blízké setkání čtvrtého druhu

V úterý se jen nejzkušenější potápí do hlubin Blue Hole v Agabském zálivu. Viditelnost dole se horší, měníme plány a otáčíme zpět na Tirany. Pátý den si tu užívám báječné potápění na krásně zabydleném vraku – kanici, perutýni, havýši, hvězdnatky, tuňáci, krásné zévy,... Šestý den se kromě ranního ponoru těším na svůj úplně první noční ponor. Úplněk osvěcuje klidnou hladinu moře, všude je tmavé ticho a my se noříme do temných hlubin … A je tu poslední ráno na Star Jet, můj poslední ponor a dárek, který některým z nás darovalo Rudé moře a Štěstěna – setkání s delfíny. To se tak kocháte korály a rybkami a najednou periferně postřehnete pohyb něčeho velkého – delfín! Jen neproplouvá, otáčí se a plave zpět k vám. A další dva! Hrají si spolu, přiblíží se na dotek k vám, aby si vás prohlédli. Jsou tak blízko. Tak skuteční. A přitom tak k neuvěření!  

Mořská nemoc naruby

Poslední ponory, poslední oběd, zabalit. 6.3. připlouváme zpět do Hurghady. Zdá se to chvilka, co jsme odtud vyjížděli. Je po všem. Ještě nemůžeme letět, je potřeba se vysytit (očistit se od dusíku v těle), proto nás čeká přesun do hotelu SunAndSea na druhém konci města. Pěkný hotel, spousta místa v pokojích (svoji malinkou kajutu mám přesto raději), sem tam nějaký schod, sem tam výtah, který druhý den přestává fungovat. Kam se hnu, všechno se se mnou houpe. Tak na dva dny prý běžná věc. Nevadí mi to, spíš mi to přijde zábavné a připomíná mi to pobyt na lodi. Vlastně jsem za to ráda, to houpání mi bude scházet. 

Praha v Hurghadě ?

Páteční večer patří procházce v rušném centru města. Automobilový provoz, kde jedinými pravidly jsou troubení a jízda ve stylu brzda – plyn, turisté, smlouvání, kupování šíši a opětovné kupování šíši (to když se ucho utrhne a šíša letí na schody) a posezení v Praze. Ano, česká majitelka, můžeme si dát smažák, tatarák, česnečku … ale zůstáváme u točeného. Ráno ho vypotíme ve vedru u bazénu a v šest odpoledne už letíme nad Hurghadou směr skutečná česká Praha.

Duben – ještě tam budem

Při přistání nám letuška oznamuje, že v Praze je právě půl stupně nad nulou. „Skvělé !“ Jen před pár hodinami teploměr ukazoval na slunci padesát a člověk byl raději ve stínu a teď tohle. Všichni to myslím vidíme stejně. Zůstat sedět a nabrat kurz zpět směr Egypt. „Ještě tam budem“ – v teple, na moři, pod hladinou … ne za kamny !!!

Dík jú (you)

Když jsme opouštěli loď, loučili se s kapitánem, Salahem, Mahmedem, Salikem a dalšími, vybavil se mi nový Jarčin výraz „Dík jú“. Jak už byl člověk popletený věčným střídáním češtiny a angličtiny, tak místo „Děkuju“ pronesla zkomoleninu obou jazyků. Vstoupili jsme na souš a já v myšlenkách pronesla své velké „Dík jú“. Za lidi, se kterými jsme se na tuhle výpravu vydali, za jejich pomoc i skvělou společnost, za nové, které jsem poznala, za kamaráda Láďu, bez kterého bych to na lodi ani omylem nezvládla, za pomoc posádky, za krásné počasí, za to, že mě minula Faraónova pomsta a hlavně za úžasné ponory!!! Naše „dík jú“ patří samozřejmě také SKV a Restartu!