Pavlína Kalivodová

Potápění

Pavlína bydlí v malém městě na severu Moravy. Když jí bylo sedmnáct let, jela s kamarády autem z diskotéky, auto sjelo z krajnice a převrátilo se. Čtyři lidé vyvázli téměř bez zranění, ovšem její čtvrtý krční obratel nevydržel náraz hlavy do bočního skla, rozdrtil se a natlačil se na míchu. Diagnóza: transversální léze míšní, těžká trvalá kvadruplegie.

Její rodiče poté koupili dům, opravili ho na bezbariérový a Pavlína mezitím dálkově dostudovala závěrečný ročník střední zdravotnické školy – obor rehabilitační pracovník – a odmaturovala. Po několika letech pak dočasně zakotvila v Praze, kde na Univerzitě Karlově získala magisterský titul v oboru speciální pedagogika. Vrátila se domů, začala pracovat ve stacionáři pro seniory a o dva roky později si zařídila vlastní bydlení. Zvládá bydlet sama, i když je stále závislá na péči druhých.

Se Sportovním klubem vozíčkářů Praha se potápí. Potápění si zamilovala – miluje to ticho kolem, tu vzdálenost od ruchu, zmatku a starostí světa na pevnině, tu odlišnost a mimořádnost. Vnímá svět pod hladinou jako docela jinou dimenzi. Je to místo, kam člověk nepatří, není mu určeno a přesto má to privilegium do něho na krátký čas proniknout. Každý ponor je pro ní zdroj uvolnění, obrovského dobití energie a určitého rozšíření vědomí. Říká, že potápění je pro ni ještě nepopsaná forma psychoterapie.