Závěr sezóny orientačního závodu a trail-o

O prodlouženém víkendu 28. 9. 2007 - 30.9.2007 probíhaly v Opavě a okolí tři orientační mistrovství České Republiky (sprint, štafety a družstva). Kromě těchto velmi sledovaných závodů proběhly také o něco méně sledované závody Veteránů a také v pátek závody vozíčkářů v Městských sadech v Opavě a v sobotu trail orienteering v zámeckém parku v Hradci nad Moravicí.
Co je to scorelauf - pátek
Páteční závody přinesly do systému vozíčkářského orienťáku novinku, kterou bylo volné pořadí kontrol. První pohled na mapu přinesl tedy překvapení ve formě 62 koleček s kontrolami, šest z nich mělo trojnásobnou hodnotu, ale byly značené pouze v průkazce. Ale to bych trochu předbíhal.
Už samotný start probíhal stejně jako závody zdravých, vozíčkáři projížděli stejným koridorem, stáli na stejné startovní čáře a když dostali už zmiňovanou mapu, začal se odměřovat časový limit 40 min. Od prvních vteřin se rozhodovalo o výsledném umístění. Vzhledem k tomu, že tímto systémem se běžně nezávodí, místo zkušeností hrál mnohem větší roli odhad času a vlastních schopností.
Průběh závodu
Prvním úkolem bylo mapu formátu "přerostlá" A4 vměstnat do připraveného mapníku. Osobně jsem si celý večer vyčítal lehkomyslnost, se kterou jsem část s popisy a čísly kontrol ohnul tak, že nebyla vidět a nemohl jsem během závodu tedy kontrolovat, zda razím správné kontroly. Tím se zvyšovala má nejistota a stres, která kulminovala při dojezdu na poslední diváckou kontrolu, kde jsem asi minutu hledal před zraky povzbuzujícího davu kleště umístěné ideálně na dosah ruky. Když jsem psal o tom, že na naší mapě bylo 62 kontrol, v prostoru parku jich bylo nejméně o polovinu více, téměř u každého stromu či křovíčka se nějaká vyskytovala. Vytipovat si správný směr nebylo jednoduché, například hned po startu se nabízela možnost dojet si pro sedm kontrol (z toho jednu trojnásobnou) na místní koupaliště. Kdo této možnosti využil, většinou láteřil na rozmoklý a těžko sjízdný terén, já jsem udělal bránu od koupaliště minul spíše vlivem špatné úvahy, která se paradoxně vyplatila. Nedaleko od vjezdu do parku se vyskytovala další "drahá" kontrola a já jsem byl docela zvědavý, v čem spočívá její záludnost. Ten kopeček nevypadl tak hrozně, ale během sjezdu po mokré trávě jsem sebou málem šlehnul a než bych se posbíral, mohla být půlka závodu v háji.
Cestu zpátky na úroveň okolního terénu jsem vyfuněl na protější straně dolíku a deset minut závodu bylo za mnou. Měl jsem tři kontroly a vůbec žádnou představu o tom, kudy park projet, abych měl po cestě stále "co sbírat". Vydal jsem se nazdařbůh sjízdnou cestou na sever, posbíral asi pět kontrol a za chvíli jsem vyjel z mapy. To je trapas, který se také nestává často, zvláště ne zkušenému závodníkovi, za jakého se považuji. Puls se mi zase o trochu zvednul, udělal jsem čelem vzad a za chvíli už jsem zase objížděl nad další "drahou" kontrolou. Okolo projížděla maminka s kočárkem a trochu s obavami sledovala, jestli se pustím dolů po schodech nebo po prudkém mokrém svahu. Odmítl jsem nabídku pomoci, zvedl vozík na zadní a po centimetrech se sunul dolů. Naštěstí to dopadlo dobře, kontrola byla moje a spolu s ní další čtyři okolo. Přemístil jsem se do jižní části parku a začal objíždět křoviska. Mezitím už jsem úplně zapomněl, že mám na ohnuté části mapy kódy, které by mi dodaly při ražení jistotu, místo toho jsem už docela funěl a s obavami sledoval ručičku na hodinkách. Úplně jsem vynechal JV část parku s největší koncentrací kontrol a začal se vracet směrem zpět. V tu chvíli jsem si také uvědomil, že cíl je jinde než start a koupaliště už dneska nedopadne. Ještě jsem stihnul poslední "drahou" kontrolu a honem pryč z parku. Protože náš závod byl přece jen novinkou, organizátoři raději odložili vyhlášení na druhý den. Mohl jsem se tedy celou noc užírat nejisotou, kolik kontrol jsem razil špatně.
Naštěstí se ukázalo, že jsem špatně četl propozice, kde bylo psané, že se počítají správně ražené kontroly, ostatní se nepočítají. Tedy žádná diskvalifikace, naopak! Co by bylo při dosavadních závodech hrubou chybou, se ukázalo jako rozhodující výhoda. Díky své neznalosti a zbrklosti jsem se stal nakonec vítězem.
Nezmínil jsem se o počasí. Od rány hustě pršelo a během cesty z Prahy jsme měli velkou část cesty zapnuté stěrače na nejrychlejší cyklování. Během závodů se ale rozsvítilo sluníčko a větříček odfoukl mráčky, zkrátka idylka babího léta.

Sobota - trail-o pro pokročilé
Sobotní trail orienteering v Hradci nad Moravicí byl zároveň zakončením sezóny nejbohatší na události v krátké české historii tohoto sportu. Zakončení to bylo důstojné. Nikoli ve smyslu davu diváků, fanfár z reproduktorů nebo honosných cen pro zúčastněné. Během krásného podzimního dne babího léta jsme v prostorách zámeckého parku absolvovali velice obtížný závod. Museli jsme použít veškeré naše zkušenosti, odhad a představivost, abychom se vypořádali s úlohami, které nám zde stavitelka Jana Glabazňová připravila.
Zatímco příprava klasických závodů je věc rutiny, příprava závodů trail-o je záležitostí mnoha a mnoha hodin. Vyžaduje bezchybnou mapu, vhodný terén, několikerou návštěvu tohoto terénu a pro stavbu lampionů je zapotřebí několika lidí, aby každý z nich byl umístěn na metr přesně. Ve stejnou dobu přitom stejný pořádající oddíl pořádal republikové mistrovství štafet! Organizátoři nám zajistili před závodem prohlídku spodního patra hradeckého zámku a zámeckou toaletu doplnili jednou mobilní vozíčkářskou toaletou umístěnou před zámek.
Hradecký zámek je vyhledávaným místem pro konání svateb a během soboty jsme jich potkali více než pět. Paralelně vždy jedna svatba probíhala uvnitř a jedna venku. Naše trať měla připraveno 17 kontrol, z toho dvě časové, ale jednu z nich nakonec organizátoři zrušili ještě před závodem. Lampiony měly být přímo v místě probíhajících venkovních obřadů, mezi svatebčany :-).

Popsat průběh závodu trail orienteering není zdaleka tak jednoduché jako popsat závody rychlostní. Rozhoduje tu často koncentrace a všímavost. Z hlediska diváka jde o něco naprosto nudného. Lidé s mapou, ať už chodící nebo na vozíku, obhlížejí z dálky skupinky lampionů, jsou naprosto potichu, pak cosi zaznačí do průkazky a přesunou se o kousek dál. Zatímco orientační běh ve většině discipín diskvalifikuje závodníky, kteří udělají chybu v ražení kontrol, na těchto závodech bez chyby skončí málokdo.
Závod začínal časovou kontrolou ve velmi jednoduchém prostoru nádvoří severního červeného zámku. Pět závodníků určilo správně do deseti vteřin. Další úkol vypadal také jednoduše. Spodní pata srázku, který shora není vidět. Ani jeden z vyčuhujících svádějících lampionů nebyl správný, řešením je ZERO, nula. Nicméně tři čtvrtiny závodníků včetně zkušených mapařů Borise Dvorského a Pavla Dudíka se nechaly splést. Podobně u kontroly tři, kde třetí strom úplně vybízel k tomu, aby si ho závodník zvolil jako správné řešení, čtyři pětiny volily špatně. Druhá časová kontrola byla opět v extrémně jednoduchém místě. Zajímavé bylo, že téměř polovina závodníků si ve stresu popletla východ a západ. Osobně jsem si tu chybu uvědomil hned v zápětí. Sice mi to zvýšilo motivaci do dalších úloh, ale koncentrace se asi nezlepšila. Z dalších kontrol bych zmínil ještě stanoviště patnáct. Ve chvíli, kdy cíl už je nadosah, jsme se setkali s problémem, jehož obtížnost byla o třídu výše než obtížnost všech předchozích. Mezi množstvím křovíček bylo správné řešení na horizontu kopce asi dvacet metrů daleko. Klíčová byla přesná identifikace jednotlivých porostů, vrstevnic a jejich směrů. Tím by se dalo odhalit, že křoví označené na mapě není z rozhodovacího místa viditelné. To se podařilo pouze jedinému účastníkovi.
Výsledky závodů potvrdily letošní nominace na Mistrovství světa, členové SKV Praha Hůlka a Krystek obsadili první a druhé místo. Nebo to bylo tak, že jsme zkušenosti z WTOC 2007 použili v Hradci nad Moravicí? Každopádně máme velkou radost, že se nám podařilo porazit zdravé elitní závodníky i zkušené mapaře.