Trail-o Opočno

Tak jsem se konečně  zase dostala na závody trail-o, tentokrát poprvé jako registrovaný  závodník SKV. No, ne že by to něco změnilo na mých výsledcích.. spíš naopak. S každým dalším závodem si připadám.. no.. méně chytrá. Opočno (3.7.) a Křivice (4.7.) si pro nás připravily snad až moc pěkné počasí a jako bonus hejno vytrvalých komárů. Někdo by měl vymyslet potuvzdorný repelent. 

Mistr Hůlka mohl být v klidu, moje výkony jej neohrozily, ani nikoho z ostatních trvale sídlících na vrcholu trail-o. Přesto jsme našli předmět „sporu“. „Hele hele, ty mi něco budeš muset vysvětlit“ přiřítil se v sobotu po závodu Bohouš do kempu. Dvě sporné kontroly, na které chtěl podat protest, jsem zrovna já měla správně. Pravda, pokud si dobře pamatuji, jednu z nich (6.) jsem řešila po svém, tedy víceméně intuitivně. Mě z toho vyplynulo jasné Z, všechny moje nutno podotknout zatím dost omezené metody měření selhávaly. Škoda, že mi to tak nevyšlo i v jiných případech ;-)  

V neděli šlo do tuhého, šlo o mistrovství republiky. U některých možná platí, že se s rostoucí důležitostí závodu vybičují k lepším výkonům, ne tak u mě. Musím si gratulovat, že jsem ten den měla k ruce vlastního asistenta. Les byl sice krásně rovinatý, ale byl to les se vším všudy, vč. borůvek a mušek všude. Jet sama, tak to sice projedu, ale do cíle se dostanu asi tak hodinu po limitu. Tři kilometry, dvacet kontrol, dvě a půl hodiny. Tři časovky před vlastním startem. Sympatická záležitost ve stylu: šup do vody a plav, což organizátoři aplikovali i v sobotu v Opočně. 

Na závěr nedělního závodu jsem se nechala ještě vyburcovat a zkusili jsme si ve třech O-Show – závod na hlavu a na čas. Skoro lituji, že si to nebudu moct zkusit sama bez asistence v srpnu v Olomouci! 

Myslím, že závody byly vydařené. Moje osobní poděkování patří organizátorům za zajištění asistence na všech možných i nemožných místech, po oba dny. Díky nim jsem to asi nejen já stihla odjet v limitu.