Orientační závody Vrchlabí

Letošní závod se skládal ze dvou hlavních disciplín: TempO, které stavěla Hanka Doležalová a scorelauf. A protože se jedná o závody rodinného typu, byla tu podobně jako i jiné roky, trať pro děti, rodiny a doprovody.

Závod TempO byl z mého pohledu dosud nejlepší trailový závod, který jsem ve Vrchlabí absolvoval, a to bez ohledu na to, že jsem dopadl mnohem hůře než jindy. Však také bylo s kým soupeřit - objevila se slušná účast naší trailové špičky, zdaleka ne jen z řad hendikepovaných závodníků. 

O vítězství Lešti nikdo moc nepochyboval, druhé místo Pavla Kurfürsta také nebylo žádným překvapením, zato třetí Petra Severýnová (první vozíčkář) nám ostatním doslova vypálila rybník! Vrchlabská rodačka vsadila na rychlost a podařilo se jí umístit se před čtvrtou Janou Kosťovou (nejlepším zástupcem SKV Praha).

Druhým závodem byl scorelauf, tedy "pober co můžeš". Časový limit půl hodiny, počet kontrol i jejich rozmístění opět ukázal silnou stránku vrchlabských stavitelů. Jen s velkou dávkou fantazie bych si představil, že stihnu pobrat v limitu všechny kontroly. Rovněž nebyl zřejmý žádný lineární postup, jak je oběhnout. A bez využití silové rychlosti a přesného čtení mapy jsem na několik soupeřů na elektrickém vozíku neměl šanci. Elektrický vozík jezdí samozřejmě rychleji (a hlavně po štěrku do kopce), ale většinou na něm sedí někdo, kdo má problémy se stabilitou sedu, ražením i manipulací s mapou, což hendikepy trochu kompenzuje.

Bohužel jsem ale udělal několik drobných chyb, které mě posunuly s výraznou ztrátou na druhé místo, jak jinak než opět za Petru Severýnovou. Třetí místo patřilo opět zástupci SKV Praha, Milanovi Lučnému, který podobně jako já nestihl o několik vteřin půlhodinový limit.

Letošní ročník závodů měl slušnou účast, krásné počasí a tradičně vysokou organizační úroveň, takže příští, už osmnáctý, si jistě opět nenecháme ujít.