MS v Lotyšsku se zbarvilo do stříbrna

Před závody

Za zmínku stojí nominace - k jasným favoritům Janě a Pavlovi jsem se letos připojil po delším váhání, zda mám o divokou kartu usilovat - poslední dobou se věnuji víc stolnímu tenisu a i zdravotně to letos nebyla žádná sláva. Zatímco Jana poměrně intenzivně trénovala, Pavel na jaře pořádal dva závody, závodníci v kategorii Open měli odzávoděno i natrénováno ve slušném objemu i kvalitě od Itálie po Švédsko, já jsem měl o své výkonnosti značné pochybnosti. A mé pochybnosti byly umocněné tím, že nikdo netušil, co se od Lotyšů dá čekat - jaké budou mapy, tratě, zázemí závodů atd. Od naší poslední poslední návštěvy Lotyšska (ME v roce 2008 - první mezinárodní medailová účast ČR) se mohlo ledacos změnit.

Zázemí závodů a modelové závody

Přestože jsem naladěný pozitivně, začnu s výtkami (tentokrát nic zásadního): 

• kilometry koberců po pískovém a kořenovém terénu - bez nich by to bylo peklo, takto se to dalo zvládnout, pro mechanické vozíky to nicméně znamenalo rozvahu před každým pohybem vpřed či vzad a následné odčerpání sil
• jedna mobilní toaleta na velký počet závodníků
• a to je všechno - sám nechápu, že mě nic jiného nenapadá, fakt ne

A když vytýkám, tak rovnou začnu chválit:

• výsledky online už během závodů
• dobré mapy, zajímavé terény a pestrá stavba kontrol 
• bez jediného protestu
• dobré ubytování, milí lidé, nikde žádný zádrhel
• závěrečný banket (kam mi paměť sahá, vyrovnal se mu jen ten z Lotyšska 2008 :)

První model jsme absolvovali v neděli, druhý potom ve středu - oba ukázaly spíš, na co se v mapě dá spolehnout, než jaká je stavba kontrol. Nebyly nijak odfláknuté, dodaly nám sebedůvěru, možná kromě Jany, kde došlo k problému s vyčtením čipu, a tak byl její výsledek obestřen několik dní mlhou. 

TempO

Do této disciplíny šli naši čtyři nehendikepovaní kolegové, my jsme si zkusili jejich kvalifikační trať jako veřejný závod. Tím bylo pondělí skvěle vyplněné závody a fanděním. 

Všem klukům se podařilo projít kvalifikací do finále, což o sobě jen tak nějaký stát říct nemohl. 

Výsledky: 14. Pavel Kurfürst, 16. Tomáš Leštínský, 25. Jiří Kalousek, 32. Libor Forst, Public: 6. Jana Kosťová, 9. Pavel Dudík, 17. Bohuslav Hůlka

PreO 1 - první závod

28 kontrol, 150 minut časový limit, les, koberce. Klučík, který mi měl asistovat, měl na nohách žabky, a vypadal tak na 12, a tak jsem se ho zeptal, jestli je dost silný. Za chvíli mi přišel asistovat jiný, v croksech a bylo mu už 13. Přesto to byl jeden z nejlepších asistentů, které jsem kdy měl. Závod jsem šel spíš intuitivně s důrazem na to, abych šetřil čas a zbytečně nepřemýšlel. Výsledkem byla 1 chyba, průběžné 4. místo s malou ztrátou na první tři Skandinávce. Za mnou Jana 5. a Pavel 7. jistí první sedmičku závodníků. 

Kluci v Open kategorii mají 2x čistý závod, což znamená průběžné 6. a 8. místo pro Pavla a Libora.

Jenže kdo z nás by si troufl udržet výsledek ve druhém dni nebo ho dokonce vylepšit? Uvidíme.

PreO 2 - druhá, větší polovina závodu

33 kontrol, limit 170 minut, vedro, velká část závodu v otevřeném terénu. Od samého začátku jsem cítil, že nejsem ve své kůži. Mizela jistota z předchozího závodu a s ní i odvaha ke správným rozhodnutím. Na časovce jsem se vůbec v mapě nenašel a hned na druhé kontrole jsem si vymyslel problém, který tam nebyl. Od desáté kontroly jsme řešili v lese, nepatrně se pohnul vzduch, ale na mé mozkové buňky to zas tak moc nezabralo. Zhruba každou pátou kontrolu jsem kazil, aniž bych o tom věděl. 

Při výjezdu z lesa do otevřeného prostoru lomu jsem měl sice celkem slušnou časovou rezervu, ale vzhledem k únavě jsem ji nebyl schopný zužitkovat do bezchybného závěru a opět chyboval.

Sečteno a podtrženo: Ztratil jsem překvapivě pouze dvě místa, která zabrala Jana - svým vynikajícím výkonem se posunula na 4. pozici - a 5. Inga Gunnarsson. 6. místo je pro mě mým dosavadním nejlepším výsledkem. Pavel spokojený naopak nebyl ani trochu, chyboval o malinko víc než já, což je o hodně víc, než je zvyklý. Ale chyby dělal kde kdo - trať byla dlouhá a koncentrovaný tříhodinový výkon předvedlo jen pár závodníků v kategorii Open - tam rozhodovaly pouze časy na časovkách a prvních pět závodníků mělo krom bezchybnosti tyto časy neskutečně rychlé.

Mistrem světa se stal náš kamarád Jano Furucz ze Slovenska, který nedal nikomu šanci ani první ani druhý den. Naši borci se vešli všichni do světové 20, což je super! 8. Pavel Kurfürst, 15. Tomáš Leštínský, 20. Libor Forst.

Štafety, zvané štafle

Tak tady jsme si věřili jak v Para, tak v Open. Většina týmů má nějaké "kaziče" a my to určitě kazit nebudeme :-) Ehm, ehm.

Pořadí bylo celkem jasné - nejlepší Jana musí jít poslední. Pavel je přeci jen zvyklý dělat taktická rozhodnutí, tak bude jako první vybírat vzdálenější kontroly. A já se to pokusím uprostřed moc nepokazit.

Pavel doráží celkem slušně rychle a věnuje mi povzbudivý pohled. Netroufnu si ani ho opětovat a vyrážím na trať. Asfaltová (!) cestička mě svádí k tomu, abych se pořádně rozjel. Ale koukám do mapy a nejprve se hledám. A hledám - start je v rohu mapy a kontroly jsou rozházené po celé mapě. Pavel mi nechal čísla hezky u sebe a na začátku, to je moc hodný, rozjedu se ke kontrole 1. Jasné Z, ale začínám zbytečně "mudrovat co kdyby". Nakonec se rozhodnu ji ještě nerazit a jdu na dvojku. Neumím se rozhodnout, vracím se ke startu a jedu se podívat jinou cestičkou na jedničku i dvojku z jiného úhlu. To mě přesvědčuje spíš k horní variantě, vracím se a opět si nejsem jistý. Dívám se na hodinky a vidím, že jsem přišel o 20 minut, aniž bych cokoli udělal. Dodám si tedy odvahu cvaknutím dvojky (hrubá chyba, jen to v tu chvíli netuším) a vyrazím hlouběji do lesa. Asfalt končí, závodníci nikde, zato síť cestiček a poměrně dost variant, kam se vydat. Tak třeba směrem k číslu 4. Kolem mě profuní Libor a o něco rychleji nějaký atlet z Hong Kongu. Občas někoho potkám, kontroly mi začínají připadat řešitelnější a zaseknu se až u 11. Zvažuji, zda ji nenechat Janě, ale protože je tu povinný jednosměrný úsek, razím ji (další hrubá chyba) a vracím se zpět ke startu orazit vynechanou jedničku. Potkávám ale kontroly 12 a 13, které se mi moc líbí, razím 13 a jednička tedy zbyde Janě. Na časovce se snažím o koncentrovaný výkon a daří se mi to, mažu jednu ze svých předchozích chyb (i když to taky ještě nevím). V cíli potkávám Pavla, který sleduje výsledky a chvíli to vypadá na 4. místo, pak na třetí, pak dokonce na druhé. Pavel totiž udělal zhruba stejné chybky jako já, ale stejně jako já to nečekaně vytáhnul časovkou. Nezbývá, než doufat, že Jana potvrdí formu a pokud ano, máme stříbro. Kdybychom tušili, že za Švédy zaostáváme o pouhé 4 s, asi bychom měli při finále infarkt.

Finále štafet

Vidíme, jak mistr Evropy Pavel Šmatov z Ruska dělá dvě chyby, což je v danou chvíli nejlepší výkon ze všech finalistů. Po něm přijíždí Jana. Je o polovinu rychlejší, ale také dělá dvě chyby. Teď už bude stačit, pokud Ola Jansson ze Švédska bude buď pomalý nebo se dvěma a více chybami, abychom byli mistři světa. Ale Ola s dosavadními 14 medailemi z MS a ME, z toho 6 zlatými, je sice o něco pomalejší, než Jana, ale kazí jen jedenkrát a potvrzuje pozici Švédů.  Máme stříbro!

Návrat domů

Pánové Jirka, Libor a PaKuo z Open štafety jsou čtvrtí, což je také super výsledek. Pozdě v noci po banketu jsme si ještě střihli noční trénink v lese (Jana) a TempO stanoviště v parku (Bohouš). Letadlem jsme si neplánovaně zalétli do Frankfurtu, a tím naše letošní MS skončilo. 

Velké díky patří našim partnerům - MŠMT, Nadačnímu fondu Anděl na kolech, Nadačním fondu AVAST, MČ Praha 10, ČSOB, a. s. a dalším!