ME v trail-o na domácí půdě bylo úspěšné

Ze Slovenska ze závodů Evropského poháru jsme se v neděli 22.5.2016 přesunuli rovnou do lázní Jeseník, abychom v podvečer absolvovali slavnostní zahájení evropského šampionátu v orientačním běhu a v trail orienteeringu.

V pondělí jsme ve městě Jeseník prošli krátký modelový závod – tedy spíše přípravný trénink na následující dva závodní dny. Po výživném víkendu na Slovensku jsme lehkou pauzu potřebovali.

Poprvé v historii šampionátů se v úterý oficiálně závodilo ve štafetách, rozdělených do kategorií Open a Paralympic. Závod probíhal v blízkém okolí hotelu Priessnitz, v lázních Jeseník. Ambice jsme měli zejména v Para kategorii, a své naděje jsme nakonec kvalitními výkony tria Doležalová, Hůlka, Kosťová potvrdili. První – stříbrná – medaile ze šampionátu byla „doma“. Lepší než my byli pouze Švédové, za zmínku také stojí, že to byla jediná štafeta tvořená závodníky nevozíčkáři. Všechny ostatní štafety z top 6 byly vozíčkářské nebo alespoň z větší části vozíčkářské.

Druhá česká para štafeta byla tvořena pouze našimi členy (Mrtková, Špidlen, Lučný) obsadila šesté místo a nechala ze sebou štafety Finů a Litevců, což můžeme považovat také za úspěch.

Středa patřila sprintové variantě trailu, tzv. TempO. V této disciplíně vozíčkáři zaostávají zejména díky menším zkušenostem v práci s mapou a faktu, že zde nedochází k rozlišování na Para a Open. Většina závodníků bez hendikepu se věnuje i klasickému orientačnímu běhu což jim dává velkou výhodu pro rychlé čtení mapy a orientaci v terénu. Kromě zkušeností zde je výhodou i věk – ukazuje se, že tato disciplína dává šanci mladším ročníkům. Ve Zlatých horách ve dvou rozbězích nejprve proběhla kvalifikace, ze které se do finále dostalo pouze 36 nejlepších závodníků. Z vozíčkářů to byl pouze jediný Rus Kučerenko, z našich českých závodníků pak manželé Kurfürstovi a nejmladší účastník závodů vůbec – třináctiletý Dan Locker (všichni bez hendikepu).  Ostatním se v kvalifikaci tolik nedařilo a mohli ve finále alespoň fandit českým barvám.

Finále Tempa udělalo velkou radost domácím fanouškům. Dan Locker se nezalekl významnosti závodu a skončil na nádherném 12. místě. Ještě větší úspěch pak zaznamenal Pavel Kurfürst, kterému se konečně podařilo zúročit všechny své zkušenosti a přípravu. Odvezl si domů zlato a titul šampiona Evropy, divákům a fanouškům pak dopřál nádherný pocit při poslechu české hymny.

V programu šampionátu zbývala tradiční a nejstarší disciplína – dvouetapová „klasika“ trail orienteeringu. Ve čtvrtek jsme si trochu odpočinuli (na pořadu dne byl pouze opět modelový závod s pár kontrolami ve Vápenné) a v pátek jsme vyrazili znovu do Zlatých Hor.

První část závodu s 23 kontrolami a dvěma časovkami byla soustředěna na terénní tvary a vrstevnice. Pro Para závodníky trochu náročnější terén znamenal  nastavení časového limitu o 20 minut oproti kategorii Open. I tak ani jedna kategorie nestíhala a nezvykle mnoho závodníků „získalo“ penalizaci za překročení limitu. Úkoly i terén byly velmi těžké, mapa v některých místech nepomáhala ke snadnému vyřešení. V Open kategorii se nejlépe dařilo Pavlovi Kurfürstovi, který si držel 19. pozici se třemi chybami na trati. V Para kategorii s pěti chybami držela páté místo Jana Kosťová, přičemž na medailové pozice jí chyběly dva body. Trio Švédů a Ukrajinec Vovk (úřadující mistr světa) v popředí Para kategorie však znamenalo, že jakýkoli posun nahoru bude velmi nesnadný.

Druhá etapa závodu probíhala v sobotu v prostoru bývalého vápencového lomu ve Vápenné. 1 časovka a 24 kontrol na necelém kilometru trati nás tentokrát nutilo velmi často zvedat hlavu vzhůru, k členitým skalním útvarům lomu. Ani tentokrát to ale nebylo vůbec lehké a seveřanům tento styl opět sedl trochu víc než jiným.

Kategorii Open i Para ovládli Švédové. Z Čechů se nejlépe dařilo v konečném pořadí Jiřímu Fišerovi, kterému se velmi povedla druhá etapa a vyšvihl se na celkovou 28. příčku. V kategorii Para se spíše nezadařilo původně čtvrté závodnici Švédska, která tak přenechala své čtvrté místo Janě Kosťové. Té se na trati nedařilo tak, jak by si představovala, nakonec to ale na uhájení této pozice stačilo. Trio Jansson,  Johansson (oba Švédsko) a Vovk (Ukrajina) nedalo ostatním para závodníkům šanci. Z titulu mistra Evropy se nakonec mohl radovat Ola Jansson, který může směle (a dlouhodobě) konkurovat i top závodníkům v kategorii Open.

Kromě Jany závodili další naši členové Špidlen, Hůlka, Lučný a Mrtková, kteří skončili na 23., 24., 36. a 37. místě. Jarka bojovala celý týden s nemocí, přesto se dala na závod natolik dohromady, aby jej byla schopná absolovovat. Mirkovi se podařil lépe první závodní den a celkově podal hezký, vyrovnaný výkon na rozdíl od Bohouše, který první den doslova vybouchl na prohlubních, které ve Zlatých Horách zůstaly po těžbě zlata, a 6. místo ze druhého dne už pomohlo pouze korigovat výsledek. Milan si jistě představoval lepší výsledek, ale tak už to v naší disciplíně chodí - všichni závodníci mají závody, kdy se jim daří a závody, které nevyjdou. 

Celý týden nám přálo i počasí a v součtu vlastně můžeme být spokojení. Nyní nás čeká už jen jeden závod doma – Grand Prix Silesia v červenci – a pak na konci srpna vyrazíme na odvetu na MS do Švédska.

Všechny tyto aktivity si můžeme dovolit absolvovat především díky našim partnerům a dárcům, za což jim velmi děkujeme.