Grand Prix Silesia 2010

Mezi dalšími účastníky byli reprezentanti Maďarska, Polska nebo Chorvatska a také kompletní česká špička.

První etapa byla zároveň prvním nočním trail-o závodem na našem území. Během závodu drtivá většina závodníků skřípala zuby nad obtížnou identifikovatelností objektů a ani příliš nezáleželo na tom, jak kvalitní světlo kdo měl. Navíc přes tropická vedra byla část cesty bahnitá, což zkomplikovalo pohyb vozíčkářům. Stavitelka Jana se evidentně řídila svým heslem: "Zážitek nemusí být hezký, staší, když je silný."

S odstupem času a s výsledky v ruce většina toho, co v noci vypadalo jako pouhá tipovací soutěž,  ukázalo řešitelnost, často ani ne obtížnou.

Skončili jsme kolem druhé noční a měli jsme více než dvanáct hodin do denního sobotního závodu, který stavěl český nejúspěšnější závodník Tomáš Holas. Tady o zážitku nepadlo ani slovo, naopak Tomáš tvrdil, že půjde o triviální záležitost. Je možné, že pro někoho to opravdu složité nebylo. Možná. Já jsem absolvoval závod s nejhorším výsledkem od kyjevského MS, kde jsem jako začátečník soupeřil se světovou špičkou, zatímco nyní jsem jako ze čtvrtého místa rankingu (první mezi vozíčkáři) dopadl na samý konec výsledkové listiny.

Co je pro jednoho debakl, je pro jiného úspěchem, a tak mohu ocenit výborný výkon Borise Dvorského, Jany Fialové a Petra Krystka, kteří dokázali v tropických vedrech a mračnech komárů dosáhnout vynikajících výsledků a porazit i některé velmi zkušené orientační běžce.