Vodnické rodinky na kolech

Společné sportování vozíčkářů s rodinami včetně malých dětí není zdaleka samozřejmost. A naše rodinné akce, které pořádáme už čtvrtým rokem na kolech i na lyžích, tak získávají čím dál větší oblibu.

Jen pro představu - i když si vozíčkář ušetří na vlastní handbike, aby mohl vyrazit s rodinou, musel by být schopný naložit ho do auta. A vozík. A nejméně dvě další kola. A další dva lidi. Pokud má jedno dítě. Jinak plus další kolo a další člověk. Když jsou děti menší a partner fyzicky zdatný, musí být schopný postarat se jak o děti, tak o partnera vozíčkáře - ten často potřebuje pomoc častěji než děti, handbike zase potřebuje servis častěji než běžné kolo. 

Akce SKV s rodinkami na kolech tedy pro mnoho rodin znamená vůbec možnost na kola společně vyrazit. A co víc - sejít se společně s dalšími kamarády - dospělými i dětmi. 

Letos jsme se sešli nejen obyčejní smrtelníci, ale také několik nadpřirozených bytostí, hlavně vodníků. A nejezdili jsme jen tak nazdařbůh.

První den jsme ve třech skupinkách dostali od vodníka Čochtana celkem jednoduchý úkol. Tedy, pro takové šikovné děti, rodiče, asistenty. "Jeďte, kam chcete, ale po cestě vyměňte tuto jehlu za zlatou koňskou hlavu." A večer jsme se vrátili a zlatá koňská hlava nikde. Jen jedna hlava kozla s celým ubrusem, půllitr, lahev minerálky, prostírání, lžíce, porcelánová podložka a hromádka dalších věcí. Tak zlato jsme sice nezískali, ale zažili jsme toho hodně a byli jsme moc rádi, že se máme i bez zlata.

Druhý den byl úkol jednodušší: "Získejte tři zajímavé příběhy." A opět jsme měli těch příběhů hromadu, jeden zajímavější než druhý, některé byly i vodnické, brekeke.

Večer byl na pořadu vodnický karneval a neúnavné děti byly schopné tancovat ještě v čase, kdy i zdánlivě fyzicky zdatní rodiče umdlévali. 

Třetí cykloden začal komplikací. Ztracený hrnek s dušičkou Jakuba Krčína se dostal do zamčeného kufru, k jehož odemčení jsme museli objet osm míst v širokém a trochu i dalekém okolí a získat patřičné indicie - do páté odpolední. Času bylo zdánlivě dost, a tak jsme absolvovali i výborný oběd, některé skupiny i koupání. Ale ouha, těsně před 17. hodinou, kdy odtikávaly poslední vteřiny časového limitu, jsme stále luštili šifru. I mě trochu ujely nervy, když jsem našel početní chybu při luštění, a zvýšil jsem malinko hlas. Naštěstí se ale za minutu pátá podařilo kufr otevřít. Děti získaly dobroty a duši geniálního rybníkáře se podařilo osvobodit.

Uf, můžeme jít spát. Vlastně ne - ještě večerní bojovka, na jejíž přípravě se podílely asistentky společně s dětmi. Bylo to hodně strašidelné, sbíraly se dušičky, a to i na hřbitově, kde mrtví vstávali z hrobů a u rybníka, kde vodník na housličky hrál a účastníci budou mít nějaký ten pátek na co vzpomínat. 

A doufejme, že nejen na noční bojovku. 

Děkujeme všem asistentům, bez nichž by to nešlo. Letos se sešlo několik učitelek a učitelů, a tak jsme to měli hezky "pedagogicky zmáknuté". Děkujeme i našim partnerům - firmě Kolektory a. s., MČ Praha 10 a dalším. A neměli bychom ani zapomenout na další dárce, díky nimž jsme vybaveni handbiky, které můžeme účastníkům našich akcí půjčovat - jmenujme alespoň adidas a Čtení pomáhá. Ještě jednou velké díky!