Tomáš Pohanka

Outdoor

Tomáš vyrůstal v Protivíně. Jako nadějný student byl přijat na ČVUT - Fakultu elektrotechnickou. Tehdy se mu stal úraz. V italských Dolomitech byl s přáteli lézt po skalách. Vzhůru to šlo krásně. O to bolestnější byl nešťastný pád… Psal rok 1996. „Já jsem hned po úraze vrátil zpět na ČVUT a bydlel na kolejích Strahov, které v té době nebyly prakticky přizpůsobené pro handicapovaného studenta. Takže vlastně celý můj pobyt na kolejích byl tak trochu sportovní výkon. Obecně lze však říci, že po úraze pro měbyl nejtěžší přechod z chráněného nemocničního prostředí do normálního života a setkávání se s lidmi, kteří mě znali, jako zdravého. Bylo to hodně náročné.“

V současné době Tom pracuje na plný úvazek jako systemový inženýr v Deutsche Post DHL ITS. S manželkou Radkou a třemi dětmi žije v domku v obci Pyšely u Prahy. K SKV Praha se dostal už před lety, neboť je vášnivým sportovcem. „Sport je pro mě hodně důležitý. Při sportu mám pocit, že skutečně žiju. Navíc to přináší příjemné pocity, že mé tělo funguje a dále se vyplavují endorfiny. Zkrátka je to všemi směry přínosné.“

I před úrazem byl Tom aktivním sportovcem. Na kole podnikal dálkové trasy - třeba přes prázdniny dojel do Francie a zpět. Věnoval se volnému lezení a sportovně plaval. Ani po úraze páteře se sportu nevzdal. Donedávna se aktivně věnoval handbiku, lukostřelbě, plavání a lyžování. Čáru přes rozpočet mu však v letošním roce udělala artróza v rameni. Ta ho v současné době velmi trápí a omezuje. „Mrzí mě to, ale musel jsem prodat luk. Zvažuju i prodej handbiku, protože mě při jízdě rameno bolí. Plánuju ale vyzkoušet handbike s elektrickým dopohonem, abych ramenu ulevil. Plavání a lyžování snad nebude pro mé rameno představovat takovou zátěž, abych se musel vzdát i jich. Obecně mě teď velmi baví sporty s našimi dětmi, zejména lyžování.“ Dodává Tomáš a pokračuje v uvažování: „Teď si sportu víc vážím. Dřív jsem možnost sportu bral jako samozřejmost. Uvědomuji si čím dál více, že když můžu například vyjet v zimě s monoski na kopec, svítí mrazivé slunce a pak zase můžu jet dolů, že to už není samozřejmost. Vnímám jako dar možnost volby, když můžu jet sám, nebo s přáteli, nebo s dětmi a jsem plnohodnotným členem pelotonu. Cítím větší vděk a pokoru vůči pohybu a sportům a životu jako takovému.“

I Tomáš rozšiřuje řady sportovců, kteří jsou s našim SKV Praha rádi, jak sám říká: „SKV je hlavním prostředníkem mých sportovních zážitků. S vámi se dostanu na spoustu sportovních akcí. A navíc je to společenství lidí, se kterými jsem rád, a se kterými můžu radost z pohybu prožívat.“

A nakonec našeho rozhovoru jsme se nemohli nezeptat, jaký sportovní cíl pro kulatý rok 2020 Tomáš má. Odpověď byla nasnadě: „Vzhledem k artróze v rameni mám nízký cíl. Přál bych si, aby mi fungovalo rameno a chtěl bych dělat dál, co jsem dělal. Chtěl bych jet lyžovat na ledovec do Rakouska. A taky bych chtěl začít poprvé s motorovými čtyřkolkami. Není to úplně sport, je spíše druh zábavy. Dostanu se ale díky tomu do přírody. A vlastně s tím souvisí ještě elektrický dopohon k vozíku, který jsem si nedávno pořídil. Ten mě nyní dost baví. S ním mohu vyrážet jak na procházky, tak i na delší túry. Ty rádi podnikáme s manželkou a dětmi a přitom nezatěžuji tolik své bolavé rameno.“ Dodává sympaťák Tomáš s pokorou a zároveň i jiskrou v očích.

My děkujeme pěkně za rozhovor a ze srdce Tomovi přejeme pevné zdraví, žádné bolesti a hodně radosti ze sportu.