Pardubickem na handbiku

Sešli jsme se v hojném počtu 10 handbikerů a 12 asistentů ve středu večer v penzionu Marina, kde o nás bylo od začátku královsky postaráno. Personál nám vycházel vstříc a nic pro ně nebyl problém.

Uvítání proběhlo, jak se sluší a patří. Naštěstí byla obsluha restaurace rozumná za nás, aby naše rozpravy ukončila včas. Díky tomu jsme se ve čtvrtek všichni probudili čílí a plni energie pro následující výlet.

Počasí nám přálo, byla jasná obloha s příjemnými 25 stupni. Po již tradičním nastavováním handbiků jsme se vydali rozděleni do 3 skupin směrem k nepřehlédnutelné dominantě Pardubického kraje, na Kunětickou horu. Na 22 km dlouhé trase nám v cestě stálo město Pardubice s překrásným historickým centrem, které jsme nemohli jen tak minout. V Pardubicích proběhl i oběd a po něm už to bylo jen kousek pod Kunětickou horu. Akorát včas na povinnou kávičku a zmrzlinku. Kunětická hora nemá ve svém názvu horu jen tak, nahoru je to totiž pořádný krpál. To si mohli vyzkoušet všichni, jenž se rozhodli vystoupat k překrásné zřícenině hradu z počátku 15. století. Po prohlídce jsme nabrali směr jihozápadní. Skupiny se nám promíchaly podle toho, kdo jak měl sílu. Těm, co ještě zbyla, si cestu prodloužili o pár kilometrů podél Labe směrem k Lázním Bohdaneč. U večeře jsme se všichni sešli ve zdraví a příjemně unavení. Historek k vyprávění bylo mnoho, a tak jsme završili první den kurzu povídáním do pozdního večera.

Páteční ráno už byly všechny handbiky nastaveny, a tak se nám podařilo vyrazit dřív než předchozí den. Tentokrát jsme se rozdělili na dvě skupiny. Početnější skupina vyrazila do Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem, bylo to celkem 50 km za celý den, se zastávkou nejen v hřebčínu, ale i v příjemné hospůdce s ještě příjemnější obsluhou. Na závěr naší cesty nás naháněla pořádná bouřka, ale až na pár kapek jsme všichni dojeli v suchu.

Druhá skupina si dala kratší výlet, ale kulturně velmi bohatý. Pod vedením Vladana navštívili zámek Choltice, kde stihli i prohlídku vnitřních prostor na handbicích. Na večeři se opět obě party sešli u společného stolu a mohli si předat zážitky a příběhy z uplynulého dne.

Sobota by se v řeči probíhající Tour de France dala označit, jako královská. Celou naši skupinu čekal společný cíl a tím byla přehrada Seč. Už při výjezdu z penzionu naši účastníci poznali, že dnes bude něco jinak. Na místo doleva jsme dnes vyrazili doprava vstříc Železným horám. Stoupat k přehradě jsme začali prakticky ihned a až na krátké sjezdy jsme se pořádně zapotili. Teplota stoupala a s ní i nastoupené výškové metry. Odměna však byla zasloužená a přehrada poskytla osvěžení před zpáteční cestou. Ta už byla o mnoho lepší. Překonali jsme pár brdků a čekal nás několikakilometrový sjezd. Prakticky až k penzionu. Další zasloužená odměna za dopolední dřinu.

Poslední den se nesl ve znamení zhoršení počasí. To odradilo některé účastníky. Ti, co vydrželi vyrazili na nedalekou rozhlednu Bára. Po cestě nás sice dohnala přeháňka, jelikož však bylo teplo brali jsme to jako příjemné osvěžení. Poslední výlet přinesl do našich tréninkových deníků 24 km a udělal krásnou tečku na závěr tohoto kurzu.

Na handbiku jeli: Kamil, Anička, Šárka, Andrejka, Kačka, Martin, Rosťa, Vláďa, Jirka a Jitka

SKVěle nám asistovali. Verča s Verčou, Jiřinka, Jarča, Ilča, Zuzka, Jitka, Vladan, Míra, Michal, Filip, Tomáš

A doprovodila nás Květa.

Tradiční poděkování patří hlavním partnerům outdoorového oddílu: Nadační fond AVAST, Kolektory Praha, a.s. , MČ Praha 10, ČSOB.

Děkujeme i http://www.marinahotel.cz/, kde nám slíbili, že pro příští rok budou ještě více bezva bezba!