Zakončení sezóny na Kaunertale

Ve středu 11.4.2018 jsme vyrazili již po několikáté dobýt ledovec Kaunertal. Cesta z Prahy i jiných končin Čech do penzionu Renate trvala více než 6 hodin. Všichni dorazili pořádku a s velkou chutí lyžovat.

Čtvrtek - změna plánu

Druhý den ráno jsme pozorovali dlouho stojící nervózní lyžaře na blízké zastávce ski busu a brzy jsme pochopili, že ledovec Kaunertal toho dne nedosáhneme. Honzík hledal na webu , co se děje a našel. Laviny zatarasily příjezdovou cestu. Zavelelo se – směr Pitztal. Doprava trvala něco přes hodinku. Na místě nás čekala bílá tma, ale i přesto bylo vidět v průběhu celého dne neuvěřitelné výkony všech lyžařů. David parádně zkrotil kartski v hlubokém mokrém sněhu. Všichni asistenti dělali tiše své maximum. Těžký sníh nám dal zabrat. Tento den byl dnem zvládnutí nepříznivých podmínek s úsměvem. Večer za odměnu všem přistála na stole úžasná večeře, kterou uvařila a s láskou naservírovala půvabná Klárka. Poté Honzík svolal poradu a bylo o čem povídat. Naši technicky šikovní chlapci pak spravili Tomášovi stabilizátor a Davidovi upravili náklon monoski . Ve společenské místnosti se mezitím za hluku polských lyžařů začaly hrát deskovky. Spát jsme stihli jít před půlnocí.

Pátek - každý podle své chuti

Další den se konečně razilo směr náš oblíbený Kaunertal. Koupili jsme u vjezdu permanentky a hurá kolem jezera krásnou přírodou až na vrchol, kde nás čekalo azuro. Míša kontrolovala každý den před nástupem na svah, jestli je každý řádně namazaný. Sluníčko bylo ostré. Všichni měli na výběr - najít si sjezdovku, kde mohli trénovat buď plynule obloučky se slalomkou nebo se spustit níž a užít si dlouho rychlou jízdu. Alenka už v pátek první skočila na koberec do vajíčka a vyjela na vrchol. Při výstupu jsme si všimli, když jede monoski lyžař,  že vedle lyží je jakési dřevo o délce 1 m s průměrem 10 cm. Vlekař nám vysvětlil, že to tam dávají, když se veze nějaký materiál lanovkou. Doplnili jsme, vzácný materiál. Obsluha na vleku byla profesionální a příjemná.  Petr  vtipně počítal jízdy, a protože jich bylo za den více než 8, byl se svým výkonem po ekonomické stránce spokojen a já, že má takovou výdrž.

Sobotní rozloučení

Tomáše a Davida Nankeho jsem si užila v sobotu nebo spíš jejich vítr v zádech  a sněhový prach za nimi. Martin si našel sám pro sebe krásnou sjezdovku, kde si spokojeně na dobrém terénu užíval každou jízdu. Alenka zařadila do svého výkonu v sobotu i akrobacii a lyže to nevydržela. Trochu se dostavila únava, a tak jsme všichni začali víc jezdit na krásu. Jiřík je profík, a protože celý pobyt pil nějaký zázračný šumák, byl na svahu při síle. V sobotu zazářila spolehlivě na svahu i královna. David měl neuvěřitelnou výdrž a brousil svahy se svou fešnou helmou po tatínkovi každý den. Po lyžování  nás vždy čekala lahodná večeře, pak porada. V sobotu jsme navštívili bazén a hospůdku. Únavu jsme překonali. Myslím, že pak už se všichni začali tiše těšit domů na své milé rodiny a kamarády, kterým budou vyprávět.

Při odjezdu jsem musela paní domácí z penzionu slíbit, že se polepšíme a že nebudeme příště tak radostně prožívat večery. Tedy vyzývám všechny, aby se polepšili. Nebo spíš, aby zůstali tak skvělí, jak jsou a děkuji Tomíkovi a Jiříkovi za to že nás potěšili svou hrou na kytaru a zvolíme jen jiný pokoj, né můj. Nakonec paní domácí byla ráda, že jsme byli se vším spokojení a Míša jí poděkovala se slovy, že rádi přijedeme zase za rok.

Lyžařům z výpravy a sponzorům 3x hurá a veliké díky za vše Terezce, Michalovi, Janičce, oběma Radečkům, Šárince, Andrejce, Tomíkovi, Klárce, Honzíkovi – veliteli.

Celou sezónu jsem byla s vámi moc ráda. Ilča