Potápěčské soustředění v Egyptě

A je to tu zase! Rok se s rokem sešel a nás s Pájou čekala opět cesta do Egypta. Jako "zkušený profík" jsem věděla, co mě čeká. Přesto se mi žaludek svíral nedočkavostí a chvěl určitou trémou. Ale také jsem se moc těšila na lidičky, které zase uvidím. S menší obměnou jsme měli být téměř stejná parta jako loni. Tomáše – Kráťu vyměnil Tomáš – Paklíč, Matyho vyměnil Tomáš, naši bratři v triku Peťa a Pavel zůstali, Sany vyměnila další Evča, Jirka s Dančou, Rosťa s Pavlem, navíc letos asistoval "staronový" Lukáš – Uzlíček, Dědeček s Maky nesměli chybět. A ještě se k nám letos přidali Zdravka, Honzík a jejich děti – Tom a Anička.

21. 4. 2018 jsme se v podvečer s Pájou vydaly směr Praha. Jak je u Pavli zvykem, s druhou asistentkou jsem se letos opět seznámila až ve vlaku a to tentokrát v Kolíně. Uděláme z toho asi tradici. Ale okamžitě vyvstal problém, který jsme musely vyřešit. Ne že bychom si nesedly, ale Pája má smysl pro humor – obě asistentky se totiž jmenujeme Eva. A tak jsme musely vyřešit, na kterou bude jak volat. Nová Evča nakonec – Evík a já Milůna. I když to Páje zprvu nešlo, rychle se do tohoto oslovování dostala. Jen mám pocit, že jsme všechny ostatní zprvu zmátly.  Ale alespoň hned od začátku bylo vidět, že bude legrace.

Už v Praze na nádraží jsme musely s holkama prokličkovat mezi ostatníma s vozíkem a kufry. Možná nadlidský úkol, ale my byly jak baletky s kufry. Pak honem odskočit, zpět na nástupiště, kde čekala přeprava na letiště. V autě už jsme s Evíkem začaly vtipkovat a Pája tušila, že bude mít s námi ještě veselo. Na letišti to byl tentokrát fofr. Rychle se přivítat, hned odbavení, nezbytné úkony na letišti, pak rychle už jen se 2 kufry na palubu letadla. Tam opět pomohli naši kluci a naše ,,vozíčky“ bezpečně usadili na jejich místa. A pak už jen zhruba 4 hodinový let, při kterém jsme mohli ještě načerpat sílu, kterou jsme potom potřebovali v Egyptě.

V Marsa Alam nás nepřivítalo zrovna azurové nebe a my se začali mírně bát. Ale opravdu jen chvíli. Následoval jezdící pás a my rychle sbírali kufry. Rychle proto, že jsme co nejdříve chtěli být na místě v Marsa Shagra. Na všech bylo poznat očekávání a radost z dobrodružství, které nás tam mělo čekat. Poskládat naše věci, všechny vozíky – to už pro zkušené kluky z Restartu nebyl žádný problém. A pak už jen cesta minibusem do diving centra. Příjezd, ubytování a opět nezbytné úkony, které naši vozíčkáři po tak dlouhé cestě potřebovali. Každý z nich měl trochu jiné, ale bylo nezbytné je hned udělat. 

Večer jsme naplánovali kdo, jak, v kolik a s kým bude chodit pod vodu. Pro nás asistenty to byl důležitý údaj, protože podle toho jsme naše svěřence chystali. Obléct a poté dotřepat do neoprenu, usadit na vozík, protlačit pískem z hatu do kopce a zase z kopce, na plato. Tam doupravit výstroj, přenést do vody a tam předat klukům z Restartu. Nutno podotknout, že v přesunu do vody se naši kluci z Restartu ukázali jako neskuteční kavalíři a kolikráte nám s Pájou pomohli. Pak nachystat vozík po ponoru, věci na převlečení. Tohle vše 2x denně. Pak samozřejmě přesuny na jídlo, posezení na pláži – vždyť jsme holky a chtěly jsme přijet také opálené. Vstávání v noci dle potřeby, sprcha a třeba i umytí hlavy – to vše jsme musely řešit. A to všechno se smíchem a vtipkováním. Možná jsme občas nechápaly, kde se to v nás bere, ale u každé činnosti jsme zažívaly spoustu legrace.

Ale nemyslete si, že to byla jen ,,dřina“. Koupání s hejnem delfínů – neskutečný zážitek. S Pájou a Rosťou šup do lodi, já do neoprenu, Evík, Pavel pasovaný do role fotografa a hurá na moře. Já s Roťou skočili mezi delfíny a ten zážitek a pocit se nedá popsat. Radostné vískání z lodi snad není třeba ani popisovat. A že to hejno delfínů bylo veliké – zhruba tak 60-70 kusů. Večery u kytary, zpěv, legrace, neskutečné zážitky pod vodou, které nám v srdci zůstanou napořád. Ale ještě jedno velké ,,poprvé“ nás v Egyptě čekalo. A to musím opravdu zmínit. Náš nováček Tomáš – kterého jsme ,,zlákali“ do Egypta, si právě tam dodělal licenci na potápění. A právě v naší společnosti mu kluci z Restartu předali licenci a diplom. Tak Tome – nebo Paklíči jak jsme Tě s láskou začali oslovovat – vítej mezi námi. Spoustu krásných ponorů, zážitků a radosti, co potápění přináší. Jsme rádi, že jsi se k naší možná bláznivé partě přidal. 

Veliký dík patří všem, kdo se celého soustředění zúčastnil. Každý byl jako kousek puzzle, který do sebe zapadl. Každý dílek byl důležitý. A já se na Vás všechny zase opět těším při další akci.

S velkým díkem Váš Evík-Milůna.

Tomáš dodává:

"Letos v lednu jsem se zúčastnil zkušebního ponoru pro vozíčkáře ve Zlíně. Po ponoru jsme zašli na společný oběd, kde se mimo jiné řešil Egypt. Potápění v bazénu mne nadchlo a potápět se v moři byla velká výzva. Na nabídku, jestli nechci jet, že je ještě jedno volné místo jsem kývl. Před soustředěním bylo zapotřebí, abych si udělal kurz, což spočívalo v tom, že jsem dojížděl z Brna do Prahy trénovat techniku potápění v bazénu a učil se teorii. Výsledkem byla účast na soustředění v Egyptě. No nevím co napsat, snad jen že to byl parádní zážitek pro mě a už se těším, že si budu moc jet příště vyzkoušet i noční ponor. Bezvadná parta tam byla a všechno bylo super. Nádherné průzračné moře, barevný rybičky a jídlo taky super. Měl jsem trochu obavy z asistenta, kterého jsem nikdy předtím neviděl, ale byl mi doporučen a opravdu Lukáš Batěk neboli Uzlíček je skvělý parťák a krásně jsme si v Egyptě rozuměli. Byl jsem z toho dost v šoku, když mě v Egyptě Tomáš Mirčev z Restartu, u kterého jsem dělal kurz předával certifikát a mám pocit, že jsem si ho vůbec nezasloužil. Těším se na další společnou potápěčskou akci", Tomáš "Paklíč".

Velké díky patří za velké nasazení naším asistentům i instruktorům potápění z Restartu! Akce se uskutečnila za podpory OKsystem, a.s., MČ Praha 10, Generali Pojišťovna a.s.