Švédské velikonoce

Už mnoho let se orientační závod vozíčkářů v České Republice se vyvíjí odlišným způsobem než ve světě. Pokud chceme mít představu o tom, jak se závodí jinde, nezbývalo nic jiného, než se vypravit do světa. Rozhodli jsme se naše seznamování začít účastí na závodech švédské národní ligy.

Náš tým:

Většina účastníků, Petr Krystek, nejúspěšnější orientační závodník posledních patnácti let, Eva Tomanová a Jitka Kadlecová, obě zkušené závodnice, už v roce 1995 ve Švédsku byli, ale od té doby bohužel neměli možnost své síly se světem měřit. Bohuslav Hůlka, loňský mistr republiky, vzal jako nejméně zkušený na sebe organizaci výpravy, kterou doplnili asistenti Lukáš Karásek, fyzioterapeut a řidič a Jana Glabazňová, zkušená dlouholetá orientační závodnice, mimo jiné také organizátorka dvou letošních závodů trail-o v ČR.

Noční závod:

Výraznou výhodu měli závodníci s kvalitními svítilnami, výjimkou nebyla ani ohromná lodní světla. Naše výbava byla v tomto směru naprosto nedostačující, takže v případě dvou mužů, Krystka a Hůlky, přihlášených do elitní kategorie, šlo spíše o survival než o procházku nočním lesem. Obě ženy i jejich doprovody si vzhledem k horší sjízdnosti terénu také prověřily fyzické schopnosti i odolnost vůči stresu.

Časový limit na trať byl pro vozíčkáře o pouhých pět minut delší než pro ostatní, ale je potřeba říci, že závodníci na mechanických vozících byli pro Švédy trochu překvapením a bez doprovodu a s obyčejnými LED čelovkami o to větším. Závěrem pátečního závodu jsme byli trochu rozčarováni našimi výsledky, ale spokojení, že jsme živí a zdraví, až na jeden drobný pád během neopatrného sjezdu přes kořeny.

Denní závod

V sobotu dopoledne se za krásného počasí v atraktivním prostředí přímořského lesíka konaly závody s hromadným startem. Tentokárt už bylo vidět nejen na cestu, ale především na objekty, které bylo třeba identifikovat. Zdánlivě jednoduchý úkol, podívat se na terén před sebe a do mapy, a určit správný objekt podle popisu, bral na sebe opět pro nás nezvykle obtížnou podobu.

V neděli jsme už závodili všichni ve stejné kategorii. Jednotlivé kontroly často nevypadaly obtížně, ale bohužel i tady jsme ztroskotávali na nedostatku zkušeností. Tyto závody stavěl údajně o něco méně zkušený závodník než páteční a sobotní závody, jejichž autorka Inga Gunnarson je jednou z nejschopnějších závodnic ve Švédsku.

Skladba účastníků

Závody tohoto typu nejsou určeny pro vozíčkáře. Jsou určeny pro všechny. Účastnit se může každý bez ohledu na to, jestli má po operaci srdce, je na dýchacím přístroji, na vozíku nebo se jedná o člověka zdravého jako makrela.

Na těchto závodech bylo několik účastníků na el. vozících, jeden s chodítkem, další s jízdním kolem, ostatní byli lépe či hůře chodící. A málem bych zapomněl na jednoho Dána, který byl podobně jako my na mech. vozíku. Ptal jsem se ho, jak fyzicky zvládá náročné terény, a jeho hrdá reakce byla, že po tréninku, který absolvuje v posilovně a na handbiku, je v pohodě.

Jak vyhrát?

Velkou výhodu mají ovšem zkušení závodníci, jako ve všech sportech. Kdo je schopen okamžitě při pohledu do mapy identifikovat všechny kupky i údolíčka včetně míst, která nejsou z cesty patrná, má vyhráno. Nazval bych to projekční představivostí. Švédové absolvují okolo 40-50 závodů tohoto typu ročně, takže nemají problémy získat potřebné zkušenosti.

Výsledky

Naše výsledky nebyly valné, nejlépe se podle očekávání umístila Jana Glabazňová, vozíčkáři skončili vždy na zadních místech výsledkové listiny. Všichni jsme se obohatili zkušenostmi, které nebylo možné získat v našich podmínkách. Jednotlivé detaily budu postupně rozebírat na stránkách http://www.trailo.cz/.