Na zkušenou do Švédska

Na úvod každého článku o trail-o většinou popisuji, o jakou disciplínu se vlastně jedná. Pokračuji tím, že vysvětluji prostý fakt, že závodí vozíčkáři s ostatními tělesně postiženými a také se zdravými v jedné disciplíně za stejných podmínek. Ve Švédsku má toto zrovnoprávnění vozíčkářů důsledek, že v kategorii elita vozíčkáři nejsou. Mezi švédskou elitou je 26 závodníků, kteří by mohli být všichni mezi prvními 50 na světě, kdyby každý stát nebyl na MS omezen počtem šesti závodníků.

Z toho je zřejmé, že jsme nejeli s ambicí natrhnout Švédům trika, ale pokud možno porazit aspoň jednoho. Zjednodušeně řečeno by to znamenalo porazit všechny švédské vozíčkáře a také povzbuzení před účastí na ME ve Švédsku a MS v Norsku.

Takto zdánlivě nízko nastavenou laťku jsme sice překročili, ale nikterak výrazně. Na druhou stranu jsme bohatší o množství zkušeností a bude záležet jen na nás, zda je do léta zasadíme a ve správnou chvíli s úroky sklidíme.

Noční trail-o závod byl pro nás celkem exotickou disciplínou, dva jsme jej absolvovali potřetí, zbytek podruhé nebo poprvé. Celý závod navíc mírně pršelo, což rozhodně nepřidalo na čitelnosti mapy. Toto dobrodružství jsme nicméně absolvovali se ctí. Podařilo se nám porazit pár místních i "přespolních" z Dánska či Itálie. Oproti loňské účasti jsme zaznamenali mnohem lepší pocit při řešení problémů - méně tápání, více cíleného úsilí.

Sobotní závod se konal v dobře průhledném lese plném balvanů nejrůznějších velikostí. Pro mě velká novinka oproti rozpoznávání kupek a vrstevnic. Psychickou nepohodu korunoval asistent, který se mi první část závodu pokoušel cosi ukazovat v mapě a neuměl ani slovo anglicky. Nicméně navzdory drobným chybám jsme všichni podali opět celkem kompaktní výkony, což znamená, že jsme byli sice v dolní polovině výsledkové listiny, ale ne zase tolik za vedoucími místními borci. 

Nedělní závod v rovinatém a jen lehce kupkovatém terénu byl vyvrcholením těchto tří závodů. Zůstalo nádherné počasí od soboty, sjízdnost terénu se mírně zlepšila  a nás motivovala snaha naposledy se překonat. Snaha bohužel nestačila, a tak výsledky opět prakticky kopírovaly pátek a sobotu.

Za tento víkend jsme strávili závoděním asi osm hodin, další cca čtyři hodiny přípravou v prostorách závodu. Takto intenzivní zkušenost u nás nezískáme, nemluvě o možnosti porovnat své schopnosti se skandinávskou, a tedy i světovou elitou.