Mistrovství Slovinska a Maďarska

Závody trail-o mají v zahraničí o něco lepší úroveň než u nás, a tak je pro zvyšování úrovně nutné aspoň občas zajet vyzkoušet úroveň do "ven".

Slovinsko

O víkendu 6. - 7. června se výpravy šesti účastníků do Slovinska účastnila také téměř kompletní česká reprezentace a Jitka Buriánová. Tedy celkově dva zdraví a čtyři hendikepovaní závodníci, z toho dva vozíčkáři.

Sobotní závod v Lublani probíhal za nádherného letního počasí, a až na jeden strmější úsek nabídl rovnocenné podmínky i pro vozíčkáře. Jitka jela začátečnickou trať, ostatní závodili v kategorii elita. O výsledky nám až tak moc nešlo, ale přesto jsme byli všichni smutní z velkého počtu chyb. Nicméně, do první desítky se dostali Pavel s Liborem, těsně následovaní Janou. Bohouš skončil v polovině výsledkové listiny a těsně za stupni vítězů v kategorii P a ani Boris nezůstal příliš pozadu.

Na neděli jsme měli nachysnou skutečnou lahůdku. Mistrovství Slovinska byla trať nachystaná italským týmem, který při zvažování trati pravděpodobně vůbec nepočítal s účastí vozíčkářů. K tomu je třeba připočíst celkem silný déšť a vychází podmínky, které byly pro vozíky mírně řečeno dosti drsné. Dva vozíčkáři (včetně mé maličkosti) z vozíku spadli, všichni byli zabahnění a neschopní pohybu, natož rozmyslu, která kontrola je správná. Přesto výsledky nebyly tak katastrofální - zejména ve srovnání kategorie para (jakýkoli hendikep) nebo dokonce ve srovnání vozíčkářů plakat nemusíme.

Maďarsko

O týden později vyrazila tříčlenná skupinka českého para repre týmu (Dudík, Dvorský, Hůlka) na Mistrovství Maďarska. Závody se konaly v atraktivním prostředí bývalého bauxitového lomu, terén i zabezpečení byly výborné, vezmeme-li v potaz, že pořadatelé dosud závody trail-o nepořádali. Pihy na kráse bychom samozřejmě našli, ale někomu pihy na kráse přidávají, že.

Nebudu to dále protahovat, na stupně vítězů v kategorii para se postavil a posadil Pavel (2.) a Bohouš (3.).