Grand Prix Silesia 2012

V roce 2006 Jana Glabazňová pořádala pět etap trail-o v pěti horkých letních dnech. Závody se odehrávaly v prostoru mezi Černou Vodou a Velkou Kraší. 

Po několika letech Janě otrnulo a pustila se do podobné akce - ve stejných terénech. Mezitím ale uteklo hodně vody. Disciplína trail-o vyrostla z nemluvněcího věku do pubertálního období, což znamená mnohem a mnohem vyšší nároky závodníků na kvalitu přípravy tratí i mapy. 

Letos se jednalo o čtyřdenní závody poskládané velice vtipně tak, aby se disciplína trail-o neomrzela.

Čtvrtečního úvodního závodu se účastnilo o něco méně závodníků, ke škodě těch, kteří přijeli až v pátek. Závod obsahoval velice pěkné chytáky typu nemapované a mapované paralelní objekty. Z výsledku jsem moc dobrý pocit neměl, ale nakonec jsem se umístil na pěkném čtvrtém místě za třemi  reprezentanty, od druhého mě dělilo pouze několik vteřin. Tím ale mé výkony, které by obstály mezi několika desítkami orienťáků z ČR, Polska a Itálie (bez hendikepu) bohužel skončily.

Páteční odpolední závod přesto hodnotím jako nejlepší z celé série. Stavitelem byl Pavel Dudík a jednalo se o A-Z kvíz s jednoduchou zápletkou. Buď se v místě označeném na mapě nachází lampion, jedná se o A, v opačném případě jde o Z. Kontroly nebyly těžké, ale jsme lidé chybující, a tak pouze tři závodníci závod dokončili bez ztráty bodu. Za zmínku stojí výkony začátečníků Mariana a zejména Gabriela, který porazil i řadu velmi zkušených závodníků.

Série pokračovala nočními závody, které končily až pozdě po půlnoci a které stavěl Petr Dudík ml. Na těchto závodech jde mimo jiné o to, rozhodnout se na základě osvětlených objektů, které jsou vidět, o objektech, kam světlo nedosvítí a vidět nejsou :-). Na tento závod dorazila Jana Kosťová a mezi vozíčkáři převzala štafetu nejúspěšnějšího, i když pouze o čas. Naopak vůbec se nedařilo Petrovi a Milanovi, ale tak už to ve sportu chodí, že není každý den posvícení. A v disciplíně trail-o je poměrně blízko od úspěchu k debaklu (a naopak).

Jak jsem se ostatně mohl přesvědčit já v sobotním závodě. Ten sice obsahoval několik míst s nepřesnou mapou nebo ne zcela dokonale postavenými lampiony, ale pro všechny účastníky byly podmínky stejné. A tak je lépe vzít si poučení tam, kde člověk cítí, že by to příště mohlo být lepší. 

Nedělní závod byl zcela nová, nevyzkoušená varianta trail-o, která obsahovala vlastně 19 časových kontrol - na každém stanovišti byl rozhodčí, který měřil rozhodovací čas. To mohlo někomu působit mírný stres (a také že působilo :-)). Navíc Jana G. tolik rozhodčích neměla, a tak velice vtipně začlenila závodníky přímo do role rozhodčích. To byl geniální tah, který například mě nebo Janě K. umožnil nahlížet "přes rameno" zkušeným i méně zkušeným závodníkům a být součástí závodů zároveň "na obou stranách".

Grand Prix Silesia dotahuje integraci k dokonalosti tím, že nevyhlašuje kategorii para, a tak jsme na vyhlašování výsledků čekat nemuseli a už v podvečer jsme dorazili domů.

Na závěr se sluší poděkovat. Závody by se jistě neuskutečnily bez desítek nebo spíše stovek hodin práce Jany Glabazňové za podpory její rodiny a klubu Přátelé orientačního běhu Opava. Jana byla, je a bude výjimečným člověkem, který kromě rozvoje trail orienteeringu je také součástí projektu Spojenci sportovců na vozíku. Jana byla naším prvním sportovním Spojencem a letos se k tomuto projektu opět vrátila.

Na stavbě závodů se významně podíleli také Pavel Dudík a jeho syn Petr a  nyní také už zkušený stavitel Tomáš Sochor. 

Vydatná účast našich členů by zase nebyla možná bez asistence a podpory  Karolíny a Romana a bez finanční podpory našich partnerů - zejména firem TEVA Pharmaceuticals CR, s. r. o. a NF Avast.