Grand Prix Silesia 2011

Grand Prix Silesia jsou vyhlášené vícedenní závody orientačního běhu, na kterých se sejde každoročně několik stovek závodníků. Od roku 2006, kdy se mezi závody Grand Prix Silesia zařadily i závody trail-o (tehdy pětietapové), se stalo Slezsko místem, kam se vyplatí na závody přijet. 

Letos nás podobně jako loni čekaly dva závody - páteční noční a sobotní denní. Noční závod je taková specialitka, která obohacuje zážitek z "normálního" závodu o fakt, že není moc vidět do lesa - a někdy ani s poměrně dobrým světlem. Reflexní pásky jsou vidět celkem dobře, ale terén je někdy potřeba spíše vytušit.

Z celkového počtu 17 závodníků startovalo z našeho klubu 5. Terén trati závodu byl jeden z nejlepších, jaké jsem kdy absolvoval. Trať vedla celou délku z mírného kopce po asfaltu. Nevadilo tedy ani to, že do této chvíle několik dní bez přestání lilo, sjízdnost byla luxusní. Obtížnost kontrol byla také přiměřená - takto bych si představoval úroveň závodů. Samozřejmě zejména s ohledem na fakt, že se mi podařilo zvítězit a převzít tak štafetu od oddílového kolegy Borise, který zvítězil na předchozích závodech  Českého poháru Advanta cup. Mimochodem, Borisovi se nevedlo špatně ani tady - nebýt jednobodové penalizace, která mě samotného minula jen velice těsně, mohl být třetí. 

Denní závody se opět odehrály ve stejném terénu, do kterého bylo tentokráte už i vidět - průhledný les, potůčky, bažinky a hlavně   množství kamenů nejrůznějších velikostí, zkrátka nádhera. Pro nás vozíčkáře ještě umocněná tou výborně sjízdnou asfaltkou.

Počet závodníků výrazně stoupl, poměr našich členů se vyhoupl na 9 z 24. Já jsem si ovšem dlouho nelebedil - druhá časovka mě vyvedla z koncentrace a než jsem se "srovnal", už jsem měl na kontě druhou zbytečnou chybu. Bylo tedy na Janě Kosťové, po Borisovi a mě třetí naší reprezentantce pro MS 2011, aby zvítězila tentokrát ona. Povedlo se to jen napolo. Jana za sebou nechala všechny vozíčkáře, ale na "choďáky", ze kterých bych zmínil například medailisty z MS a ME Tomáše Holase a Pavla Dudíka nebo reprezentanta Mirka Slováka, to nestačilo. Přesto výsledky v první polovině výsledkové listiny byly velmi těsné a nejen Janě, ale i Mirkovi Špidlenovi, Petrovi Krystkovi nebo mě se podařilo udržet krok se zkušenějšími orientačními běžci.

Na závěr ještě takové malé scifi: Kdyby se podobné závody konaly u nás každý víkend a účastnilo se jich o pár účastníků víc, stala by se Česká republika trailovým rájem. Po tomto víkendu jsme k němu zase o něco blíž.