Adrenalin po ostravsku

S písní na rtech: „Výprava velrybářská kolem Grónska nezdařila se, protože nejeli  jsme na velryby ale na mrože“ jsme se přesunuli na start u brány Komenského parku rozřešit úlohy na 24 stanovištích  klasického závodu Trail-O.

Byli jsme perfektně připraveni překonat své loňské výsledky. Mirek zapomněl kompas a kleštičky na ražení kontrol a já mapník (zkrátka chyběl nám jeden kompletní trailista). Hlavy a vozíky jsme měli.

Nejhorší nebyla zima, ale nepřetržitý déšť. Pršelo stále: když jsme nastupovali u hotelu do auta tak silněji, když jsem vystupovali u centra závodů tak slaběji, ale nepřetržitě. Chvíli jsme byli na suchu v centru závodů, ale během závodu opět na dešti, který pouze sílil a zeslaboval, leč neustal. U pořadatelů jsme si zapomněli vzít pouzdra na průkazky, a tak nás mile překvapilo, že cílový rozhodčí převzal bez mrknutí i ta torza, která jsme mu „oražená“ v cíli předali.

Já jsem většinu času z 120 minutového limitu závodu strávila otíráním a nandáváním brýlí, sundáváním a nandáváním rozmočených rukavic, posunováním kapuce (chvíli jsem neviděla nic a chvílemi to bylo lepší).

Samotná trať byla v parku, a tak nebyla fyzicky náročná. Škoda, že nás nebylo víc. Byl to zajímavý závod a nebýt deště, tak i pohodová projížďka parkem. Takhle jsme po časovce prokřehlí naskákali do auta a honem jeli s naplno zapnutým topením domů.

Přežili jsme to ve zdraví. A těšíme se na další trailování.