Vodácké putování Slovenskem

Po několika dnech strávených doma v Česku, náš SKVčkový tým opět vyrazil vstříc novým zážitkům. Tentokráte bylo naší cílovou destinací Slovensko, kam jsme vyrazili 7.8. ve večerních hodinách. Účastníci kurzu byli: Miloš Bauer (vozíčkář), Jirka Bajer (DMO), Marek Hurt (podkolenní amputace) a 5 šikovných asistentů.

Při pozdním příjezdu do kempu v Liptovském Hrádku nás čekalo nemilé překvapení. Personál hotelu vytvořil špatnou rezervaci a neměli jsme kde spát. Problém se však rychle vyřešil a pochybení bylo kompenzováno nocí v hotelu.

Druhý den jsme posnídali a vyrazili splouvat první z naplánovaných úseků Černého Váhu. Auty jsme se přesunuli do Králové Lehoty, kde jsme nafoukli lodě a vyrazili vstříc novým zážitkům. I přes malé množství vody, které nám sucho dopřálo, jsme si den parádně užili. Ze začátku nám plavba připomínala scény z filmu Cesta do pravěku, avšak po několika kilometrech jsme se opět vrátili do reality. Cikánské osady, kterými jsme pluli, v nás zanechaly smíšené pocity. Cestou nás čekal jeden rozbitý jez, který jsme ze strachu o osobní věci rychle přenesli a pokračovali do kempu. K večeři nás nemohlo čekat nic jiného, než brynzové halušky, které zde měli opravdu výborné.

Druhý den jsme vyrazili z kempu do Liptovského Mikuláše, kde na nás čekal cvičný kanál. Z původních 5-ti km po vodě a 1 přenášecího jezu se nakonec vyklubalo 12km a 3 velké nesjízdné jezy. Na kanál jsme však dorazili, i když s menším zpožděním a značnou únavou. Oblékli jsme se do neoprenů a vydali se napospas divoké vodě. Miroslav Dobrovolný a Radek Popovský se ujali přednášky, při které jsme probrali sebezáchranu a záchranu vozíčkářů na divoké vodě. Veškeré nabité zkušenosti jsme si prakticky vyzkoušeli a natrénovali. Na konec jsme si kanál několikrát sjeli i na lodích a za obrovského slejváku naskákali do dodávky a vrátili se do kempu.

V sobotu nás probudilo slunné počasí a vůně vepřového masa, které Miloš připravil k snídani. Poté jsme vyrazili na 100 km vzdálenou pohraniční řeku Dunajec, která protéká národním parkem Pieniny. Po celou cestu nás doprovází místní mládenci, kteří zde v krojích sváží turisty na plťích – svázaných lodích podobných vorům. I přes zatažené a chladné počasí, které nás provázelo většinu plavby, jsme si náramně užili okolní skály a kopce, které řeku lemovaly.

Bohužel, nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijů a ke konci našeho putování začalo silně pršet. Za silného deště jsme sbalili lodě a vydali se zpět do kempu Borová Sihoť. Večer jsme trávili u ohně, kde nás na kytaru doprovázel Jirka.

V neděli ráno jsme vysušili a sbalili vodácký materiál, který nám zapůjčilo SVČ Pohořelice, pomalu se nachystali na odjezd a vyrazili na prohlídku Medvědí jeskyně. I přes počáteční obavy průvodců jsme celou jeskyni bez problému absolvovali a překonali veškeré bariéry, které jeskyně nabídla. U výstupu z jeskyně jsme se rozloučili a vyrazili domů obohaceni o mnoho zážitků a poučení mottem - "zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně že je intenzivní".

Závěrem patří velké díky nejen všem instruktorům a asistentům, bez kterých by tento kurz nešel zrealizovat, ale i kurzistům, pro které to všechno děláme.