Seakajaky v Dalešicích

Najíždělo se postupně, stavěli se stany, chystalo zázemí za pomocí všech dobrovolníků, asistentů, přátel…. Každý postupně přiložil ruku k dílu a večer nás všechny svedla dohromady vůně grilovaných dobrot a chlazené čepované pivo. Odměna musí být J, co víc si přát.  Za zvuku kytar se pěly písně veselé a nikdo si blížícího deště ani nevšímal. Byl to krásný večer, měla jsem možnost poznat nové tváře a stejně tak jsem moc ráda viděla staré známé, se kterými se nemáme možnost vidět častěji. Dovolím si tvrdit, že se všichni skvěle bavili a moc si pivo, zpěv a víno užívali, až do příchodu prvních kapek, které se proměnily v pěkný liják. Déšť nás rozsadil a my se postupně odplížili do svých doupátek. Bouře a tornáda nás minuly a my mohli klidně usínat za příjemného bubnování deště a načerpat síly na druhý den.

Probudili jsme se do nádherného slunečného rána a všichni jsme netrpělivě očekávali pokyny Bennyho… kdy, s kým, co a jak J  Lodě byly připraveny, my rozděleni do skupin a hurááá na vodu. Ačkoli jsem na vozíku relativně dlouho a vyzkoušela jsem toho dost, na svou seakajakářskou premiéru jsem zatím čekala, neskutečně se těšila a cítila i určitý respekt.  Sluníčko svítilo, azurová obloha, dobrá nálada a nádherná příroda kolem nás… nemohlo to dopadnout jinak, všichni vozíčkáři jsme se vrátili s rozjařenýma očima a úsměvem od ucha k uchu. Naše skupinka byla naprosto skvělá, rozuměli jsme si po všech stránkách, dost se cestou nasmáli, předávali si sportovní i životní zkušenosti a bylo to několik úžasných hodin strávených na vodě. Po návratu jsme se občerstvili, doplnili energii, .. krátká siestička a kdo chtěl, mohl na vodu znovu a kdo ne, oddával se jiným radovánkám. Naše skupinka se vydala ještě na podvečerní projížďku a mohla se kochat novými pohledy na nádherné skály, zeleň či třející se cejny J. Tato odpolední výprava byla jako z katalogu adventure cestovní kanceláře. Při zpáteční cestě nás trápil neustále se zvedající vítr,  paprsky byly pryč a naše sluncem osmahnuté tváře ochlazoval déšť. Vše se  vydařilo na výbornou a my si tuto „stezku“ odvahy užili na max. Únava byla znát, ovšem večerní seanci u ohně, kde opět nechybělo dobré jídlo, pití i kytary, jsme si nenechali ujít nikdo.

Nastala neděle a s ním i poslední možnost, kdy brázdit hladinu Dalešické přehrady před odjezdem domů. Přestože se po ránu mnohým moc nechtělo, nakonec jsme naše těla rozhýbala a vychutnali jsme si všichni poslední víkendovou jízdu a byla úžasná.

Podtrženo a sečteno, žádný kulový blesk, tornádo ani úraz, jen spousty radosti a spokojených tváří všech účastníků z řad handicapovaných, asistentů, dobrovolníků, organizátorů a seakajakářů, kteří se sjeli z celé republiky. Všem patří velké DĚKUJI za krásný harmonický víkend a dovoluji si za všechny říci, že se již nemůžeme dočkat dalšího ročníku a vůbec další akce SKV.  Děkujeme všem!