Na kolech v Toskánsku
| Outdoor |
Při volbě destinace jsme potřebovali skloubit dva požadavky.
Prvním kritériem bylo teplé moře a druhým byl požadavek na terény vhodné pro handbike.
Chtěli jsme strávit aktivní dovolenou s každodenními cyklovýlety. Náš výběr byl dále omezen ne úplně nevýznamným požadavkem na bezbariérové ubytování.
Volba destinace tak padla na kemp Argentario u městečka Albinia v jižním Toskánsku cca 140 km nad Římem Internetové stránky kempu jsou www.argentariocampingvillage.com. Ubytování bylo skutečně bezbariérové, kdy v klimatizovaných bungalovech byla velké koupelna s WC, sprchovým koutem a sprchou nach záchodem, dále s kuchyňkou a dvěma pokoji po dvou postelích. V kempu je bazén, restaurace, obchod. Pláž je písečná s nájezdem téměř k vodě. Jedním slovem, v kempu vše OK.
Cesta z Prahy je na 14 hodin a my jsme ji rozdělili směrem tam na dvě části. Důvod byl prostý – nekonečný sjezd z Brenneru do Itálie. Z Prahy jsme proto vyrazili kolem páté ranní, abychom na Brennerském průsmyku byly kolem oběda. V městečku Brenner není problém najít cyklostezku, které údolím padá do Itálie. U začátku cyklostezky je velké parkoviště.
Zde jsme sedli do kol s Jirkou Křížem a Kubou Cenkem, našim neuvěřitelně ochotným, obětavým, hodným, příjemným, neustále dobře naladěným, pivo nepijícím kamarádem a pro tuto akci asistentem. Hned z parkoviště se najede na cyklostezku, které vede mimo silnici a je krásně asfaltová. Šlápnout do pedálu či řídítek stačí jen jednou a pak už se jen přibrzďuje. No, vlastně ne tak docela, jsou tam místy nedlouhé protisvahy, které nechají odpočinout brzdám a u kterých se dá i zadýchat. Jinak je to ale neuvěřitelně krásný sjezd bez hrozících aut, pěkným údolím a přes pěkná městečka (např. Vipiteno, kdy cyklostezka vede skrz pěší zónu přes historické náměstí). My jsme jeli asi 50 km.
Poté jsme se ubytovali v příjemném přírodním kempu nedaleko od Brixenu. Hospůdka i WC se sprchami jsou bez schodů, tedy skoro bezbariérové. Stránky kemp nemá, ale je to cca 500 m jižně od jezera Lago di Várna (v googlu mapách si zadej lago di várna, itálie a je to ta louka s bílými tečkami 500 m jižně od jezera).
Z kempu jsme již vyrazili auty na pobřeží do cíle naší cesty.
Týdenní program jsme stanovili dle počasí. Do 9 hodin ráno se dá existovat, po deváté hodině teplota a slunce hubí hlavně jedince s poruchou termoregulace a všem ostatním se rozhodně nechce jezdit na kole. Proto jsme na cyklovýlety vyráželi v 6,30 ráno, abychom se do 9 vrátili. Každý den jsme jeli jiný okruh, vždy kolem 20 – 30 km. Cyklotrasy, z nichž některé jsou značeny i na mapě, kterou jsme koupili, vedou převážně po místních silnicích a nejsou nijak odděleny o silnice. Ale i tak jsme se na kolech cítili bezpečně.
Naše cyklovýlety směřovaly až na dvě výjimky do vnitrozemí. Ve vnitrozemí se jezdí po mírně zvlněné krajině, většinou poli a pastvinami a často se míjí farmy, na nichž se dá ubytovat.
Více bych však chtěl popsat cesty podél moře.
Jeden výlet jsme naplánovali na poloostrov jižně od našeho kempu. Cílem bylo dorazit do městečka Porto Santo Stefano a možná ještě dále. Dle mapy by měl být kolem pobřeží krásný okruh přes útesy, ale cesta se začala hodně vlnit nahoru a dolů. Takže jsme se ve městě Porto Santo Stefano obrátili a jeli zpět. Přesto tuto trasu zmiňuji, protože pokud se nezaleknete úzké silnice přecpané auty před městem a pokud jsme na to fyzicky dobře, je okruh kolem poloostrova nádherný, s úžasnými výhledy na moře.
Druhý výlet byl z kempu přes městečko Giannella, které leží na úzkém krčku spojujícím pevninu s poloostrovem a na kterém leží i kemp Argentario. Dále jsme pokračovali do města Orbetello, které leží na druhém spojovacím krčku, kde jsme udělali jen okruh městem a vrátili jsme se na v pořadí třetí krček spojující pevninu s poloostrovem. Na tomto krčku je národní park Duna Feniglia. A to je paráda. Jedná se o oplocené území jen pro pěší a cyklisty s několika cestičkami skrze celý park, zcela zalesněné piniemi. Protože je park sevřen mořem, tak jde o rovinu s mírnými písčitými dunami, ale hlavní cyklostezky jsou velmi dobře sjízdné. V parku je možné se i vykoupat u pobřeží, ale sjízdnost vedlejších písečných cest není pro handbike ideální. V parku ani tolik nevadí sluníčko, protože se jede pod korunami staletých stromů. Prostě paráda.
Protože jsme dělali výlety do okolí i autem, chtěl bych zmínit největší zážitek z těchto výletů. Jeli jsme do „přírodních lázní“ Saturnia. Kdo zná v Turecku Panukale, tak to téměř to samé, jen s tím rozdílem, že v Pamukale se už nedá koupat. Saturnia je přibližně 50 km od pobřeží směrem do vnitrozemí a jedná se o vydatný zdroj siřičité vody, která vytváří malé kaskády, ve kterých se dá koupat. Vstup je volný, vod teplá, pro děti vhodné, léčivé bahno,… Jde o to se tam vyvalit jak vorvaň a lebedit si. Pod kaskádami protéká řeka, ve které se dá udělat i pár plaveckých temp, ale teplota vody je na plavání stále vysoká. A co přístup pro vozík? K prvnímu jezírku se přijede po asfaltovém chodníčku. Pak už vše záleží na obratnosti a fyzických možnostech. Já jsem to po prdeli přelezl až do řeky a pak zpět, ale já nejsem reprezentativní vzorek. Přesto se tam alespoň na část dostane téměř každý. Prostě doporučuji.
Celkově se nám návštěva Toskánska líbila. Tímto děkujeme paní Pytlíkové z Italské neziskové organizace FIABA, která nám doporučila a pomohla vyřídit ubytování, SKV Praha za proplacení nákladů na asistenta a asistentovi Kubovi Cenkovi.
V případě dotazů můžete volat či mailovat.
Luďa Carbol
t. 603946688