Místo Ohře Vltava

| Outdoor |Míša Krunclová, foto: J. Pasz

Vltava očima Zuzany, která píše, že vodu bez rodičů ještě nikdy nesjížděla. A také Míši, která opět organizovala akci, na niž se bude dlouho vzpomínat.

Účastnice vodácké akce Zuzana Schindlerová napsala: 

Od 5. srpna jsme strávili 4 dny na Vltavě, protože v Ohři bylo málo vody. Se Sportovním klubem vozíčkářů Praha jsme jeli autem do kempu ve Vyšším Brodě, kde jsme se seznamovali, stavěli stany, rozbalovali karimatky. Tam jsme přespali. Druhý den po nafouknutí lodí jsme vypluli po Vltavě do kempu v Rožmberku. A naše druhé nohy-vozíky vyrazily taky, auty do neznáma. My jsme byli vyzbrojeni opalovacími krémy vysokých hodnot, láhvemi s vodou a čapkami proti tomu parnu. Pořád jsme hledali cestu stínem, ti zkušení chladili láhve na provázku v řece a nikdo se nezlobil, když ho parťák postříkal pádlem. Namočené čapky byly v tom tropickém vedru suché do pěti minut. Vltava je v této oblasti trochu jako Václavák. Měli jsme problémy na jezech, potřebovali jsme držet partu a ostatní vodáci nás trhali. Nemohli jsme obcházet jezy, naše nohy-vozíky už byly v dalším kempu, kam jsme teprve pluli. Nebyli jsme žádní závodníci a dobrá nálada nás neopouštěla. Lesy nám občas poskytly stín, lodě jely lehce spolu s proudem, i když pádly jsme dřeli občas o kameny. Obepluli jsme takto 4 kempy. Skončili jsme ve Zlaté Koruně. 

Nejdobrodružnější byly jezy na Vltavě a vyhýbání se spadlým stromům v řece. A hlavně večer vybalovat stany a všechny věci a ráno to zase vše zabalit a nic neztratit. 

Ještě jsem nikdy bez rodičů vodu nesjížděla. Bylo to vzrušující. Těším se na další takovou nebo podobnou vzrušující akci. Mám ráda, když se něco děje.

A vedoucí akce Míša dodává: Ještě dva dny před odjezdem jsme byli na vážkách, jestli sjíždět Ohři. Mirek však nakonec zavelel, že bychom si na Ohři tak akorát prošoupali lodě. Jediná sjízdná řeka je v těchto přehřátých dnech Vltava. Vyjeli jsme jí sjet, a to nejen my. S námi se rozhodlo sjíždět tuto řeku další tisíce vodáků. Takže taková vltavská dálnice a kempy praskající ve švech. My jsme si to ale užívali i přes tyto neskutečné nekontrolovatelné davy.

Naše akce narůstají v počtech. Tentokrát se sešlo osm vozíčkářů, deset dobrovolníků a dvě rodinky s dětmi. Pro tolik lidiček to chtělo velkou výbavu - lodě, pádla, vesty, helmy. Mirek musel třikrát přeskládat auto, aby se všechno vešlo. Navíc by se tam nevešel ani špendlík. Naše vodácká banda startovala ve Vyšším Brodě. První den jsme pochopili, že to není žádná sranda to všechno zkoordinovat. Nafoukat lodě, převézt vozíky a auta do dalších kempů. Všechny nás nalodit a dostat na vodu. To se všichni dobrovolníci pořádně zahřáli. Místo v deset se vyjelo v jednu. No co, davy už byly před námi a vyhnuli jsme se tak tlačenici. Dlouholetý vodák Mirek tento den hodnotil slovy: "To jsem ještě nezažil, jet 11 km šest hodin. Kdo by se v tom parnu dřel, když to pěkně teče? Tak se soulodilo a soulodilo, až se dojelo do Rožmberku. Další den se musel ujet dvojnásobek, směr krásné historické město Český Krumlov. Ráno jsem vyhlásila zákaz soulodění pod trestem plácnutí pádlem. Tak se jelo o sto šest. Rychlost neskutečná. Dvojnásob kilometrů téměř za stejný čas. Kemp nad Krumlovem nás naprosto odradil ještě někdy jet Vltavu v tomto období. Je to velká divočina.

Sobotní den už všechno frčelo. V půl jedenácté na vodě. Přes Krumlov nás čekaly čtyři jezy, kde se ukázalo, že málokdo z místních vodáků je opravdu vodákem, a tak se na jezech objevovalo několik lodí najednou a Míru z toho omývali. Pak se provoz lodí zklidnil a my si užili, podle mého, nejkrásnější úsek Vltavy. Cestu jsme dokonali v Zlaté Koruně. Večer jsme si nacpali pupky skvělým grilováním. Byli to pro nás pohodové dny v skvělé partě, když opomenu další mračna vodáků.

Outdoorový oddíl děkuje dokonalému týmu dobrovolníku, v kterém bylo několik úžasných nováčků, kteří mezi nás hravě zapluli a se všemi zvládli hodně náročnou akci s nadhledem a úžasným nasazením. Děkujeme všem vltavským kempům, že se nám snažily vyjít vstříc, obzvláště těm bezbarierovým. Děkujeme našemu šikovnému fotografovi Jirkovi Paszovi za skvělý foto dokument naší cesty.

Děkujeme všem sponzorům, bez kterých bychom nemohli tuto akci uskutečnit - zejména Nadačnímu fondu AVAST a Nadaci ČEZ.