Lužická jezera na kolech

9 vozíčkářů a 14 asistentů bylo ubytováno v krásných apartmánech ve městě Großkoschen. Apartmány byly plně bezbariérové, což nám ulehčilo od mnoha problémů, které si člověk uvědomí, až když je třeba tyto problémy řešit.

Když se vozíčkář může volně pohybovat po celém ubytovacím zařízení a obstará si všechny činnosti denní potřeby, aniž by byl odkázaný na asistenta, je to rozhodně významné plus.

Poslední letní dny to byly nejen podle kalendáře, ale především i podle počasí, a tak jsme ve čtvrtek ráno vyrazili za slunečného počasí na 45 kilometrů dlouhý výlet okolo dvou místních jezer Senftenberg see a Geiswalder see. Teploty se během tohoto dne šplhaly až ke třiceti stupňům, a tak bylo třeba dodržovat pitný režim. Vzali jsme si to za své a již po prvních pěti kilometrech byla na pořadu návštěva jednoho z mnoha místních kiosků. První den byl také především o tom, osahat si místní terén, který je prakticky pouze rovinatý. A co je důležitější, většina cyklostezek vede po vyasfaltovaných cestách, které patří jenom chodcům, in-line bruslařům, cyklistům, no a pro poslední letní dny i handbikerům z SKVéčka!

Oudoorová akce, kde je i náš kamarád, asistent a SKVělý parťák Petr Kubal, znám spíše jako Beny, se nemůže obejít bez parádního grilování, a tak jsme si sdělování prvních dojmů z prvního dne v oblasti Lužických jezer zpříjemnili masem a pivem :-)

V pátek nás čekala cesta k aktivnímu povrchovému dolu Welzov. Trasa vyměřená na 60 kilometrů byla opět za slunečného počasí. A teploty opět šplhaly ke třicítce. K dolu jsme dorazili až za pozdního odpoledne.

Cílem cesty byla vyhlídka, ze které bylo vidět na zkázu, jenž zde zbyla po člověku. Mnozí z nás něco takového viděli poprvé a budilo to v nás rozporuplné pocity. Cestou k dolu jsme se ještě zastavili v místním bistru, kde byli zaskočeni takovým počtem strávníků, ale s úsměvem nám vyšli vstříc a všechny beze zbytku obsloužili v poměrně krátkém čase. Cesta zpět k našemu ubytování pak utekla velmi rychle a my už jsme se mohli těšit na špagety aláá Vladan.

O sobotním ránu některé z nás probudila vůně palačinek, které nám připravil "vedoucí" zájezdu Tomáš. Po palačinkách se jen zaprášilo, ale také se zaprášilo po teplém počasí. V sobotu bylo třeba se na výlet přiobléct, protože podzim již klepal na dveře. Tentokrát jsme měli naplánováno kilometrů 65. Po 35 nás čekala takzvaná ležící "Ajfelovka". Vyřazený monstrózní důlní stroj  byl pro sobotu cílem naší výpravy. Za zmínku stojí oslava malého jubilea velkého nadšence pro handbike Kamila Hály, který ujel za tuto sezónu už 4000 kilometrů. To už je pořádná porce. Klobouk dolů Kamile :-).

Cestu zpět nám ještě okořenila zastávka v hospůdce o které by se dalo říct, že se v ní zastavil čas ještě za časů železné opony. Na závěr dne šla teplota rychle dolu, to ovšem nevadilo nikomu z nás - Beny totiž rozpálil gril pro tento rok pravděpodobně již naposledy a my jsme ugrilovali vše, co nám ještě zbylo.

Neděle se nesla ve znamení úklidu a balení. V deset hodin dopoledne vyrazila naše parta směr domov. Cestou zpět nám leželo v cestě město Drážďany. Byl by to hřích, kdybychom neuskutečnili krátkou prohlídku, toho města s krásným historickým centrem ležícím na Labi. Po závěrečném společném obědě pak nastalo loučení a další SKVělá akce byla za námi :-)

Na handbiku jeli: Míša, Jitka, Andrejka, Anička, Kamil, Martin, Jirka, Tomáš a Radek.

Asistovali nám: Janča, Jiřinka, Klárka, Hanka, Marta, Verča, Verča, Tomáš, Míra, Vladan, Beny, Fíla, 

Doprovázeli nás: Květa a Dana

Děkujeme všem, kteří se zúčastnili a děkujeme i sponzorům bez kterých by to jak jinak nešlo: ČSOB a.s., NF AVAST, Městská část Praha 10, Kolektory a.s., Toner RL, Adidas.

Tak zase za rok!