Handbikem či koloběžkou?

Cyklokurzů už jsem zažila hodně. A na tenhle se mi nakonec vlastně ani moc nechtělo, v den odjezdu pršelo a byla zima. Takových nechtějících nás prý bylo víc, jak jsme se později shodli, co to na Dé jedničce chtělo ve středu večer otočit a jet zpátky domů. Ještě že jsme to neudělali.

Druhý den nás totiž přivítalo sluníčko a cyklisticky velmi příznivý den – ani horko ani zima, zkrátka akorát. A co bylo hlavní, nepršelo. A tak naše skupinka čítající 5 handbiků, 1 elektrickou koloběžku – tu jsme asi všichni tak trochu tiše záviděli - a 5 běžných cyklistů vyrazila poznávat okolí Napajedel, nacházejících se nedaleko Zlína, Kroměříže a Uherského Hradiště. Podél Baťova kanálu jsme dojeli do Uherského Hradiště a dále pokračovali směrem na Ostrožskou Novou Ves, kde jsme nepoobědvali v golfovém klubu, nýbrž v cenově obyčejnější hospůdce nedaleko. Posíleni na cestu zpátky jsme se okruhem přes Kunovice vrátili do Uherského Hradiště a odtud zpět po cyklostezce podél Baťova kanálu do našeho kempu Pahrbek.

V pátek byla v plánu Kroměříž. Od prohlídky města nakonec některé z nás odradil déšť, kterému jsme se ale stejně úplně nevyhnuli. Ale stromy podél cesty nás jakžtakž zvládly uchránit.

Poslední dne jsme se vydali směrem na Velehrad, známé poutní místo. Ve Starém Městě jsme sice trochu bloudili, ale švestky a špendlíky podél cest tento nedostatek vynahradily. Zhruba poslední kilometr lemovala třešňová alej, škoda, že už byl srpen a tedy dávno po době třešní. Velehrad je neveliké městečko, které je asi nejznámějším poutním místem v ČR a určitě stojí za návštěvu. Pro ty, kdo jsou více založeni materiálně, doporučujeme návštěvu místní cukrárny.

Neděle byla dnem odjezdu, ale zajeli jsme ještě do Modré, kde se nachází skanzen a expozice Živá voda. Zde ve dvou podzemních patrech můžete spatřit živé ryby, které vám budou proplouvat třeba i nad hlavou, a to jak původní druhy, tak i ty zavlečené (ty tedy mají v o něco menším akvárku).

Kemp Pahrbek, kde jsme strávili 4 noci, můžeme určitě doporučit, ubytování lze pořídit ve dvou bezbariérových chatkách, případně ve stanech poblíž. Potenciál rozvoje vidím v jídle, tedy nabízené polopenzi - sice večeře tu nebyly úplně špatné, dokonce byli schopni připravit vegetariánská jídla, ale snídaně mohly být trochu kreativnější.

Myslím, že se nás opět sešla dobrá cykloskupinka, v níž nebyla nouze o „veselo“, a to jak na kolech, tak i večer. Děkujeme počasí, že bylo natolik slušné, že pršelo jen občas a také dík patří vlídnému moravskému obyvatelstvu. Hlavně a především ale děkujeme všem našim asistentům a kamarádům, kteří se starali o to, aby nám nic nechybělo a vřelým slovem povzbuzovali ty, kteří zrovna něco postrádali (např. nadšení pod kopcem nebo před cestou po obědě).