Lyžařský víkend v Červené Vodě

Pomalu končí leden, v televizi dávají přímý přenos ze sjezdu v legendárním Kützbühelu. Volám Milošovi a stěžuju si, jak mi chybí lyžování. Po minutě hovoru se rozhodujeme, že vyrazíme lyžovat v nejbližším možném termínu.

V pátek mě Miloš vyzvedává a vyrážíme do Červené Vody. V televizi hlásí mínusové teploty, takže nic nebrání sportovnímu víkendu. Poté, co jsme se ubytovali, nás přepadl hlad a vyrazili jsme do místní pizzerie, kde je sice příjemná obsluha, ale kvalita kuchyně odpovídá spíše třetí cenové. Večer jsme ještě připravili monoski a šli spát.

Po snídani jsme vyrazili na kopec. Předpověď nelhala a venku bylo poctivých minus deset. První jízdu jsme zvolili na již známé sjezdovce v Čenkovicích, kde jsme pozdravili staré známé a ochotné vlekaře. Dali jsme pár jízd a přesunuli se zpět na druhou stranu kopce. Zde jsme při velkém větru lyžovali do odpoledne. Po příjezdu na hotel jsme jako správní Češi fandili Berdychovi se Štěpánkem a ve vítězné náladě spekulovali, jak ideálně připravit wakeboardingová prkna na léto.

Druhý den jsme hned ráno opustili definitivně penzion Ječmínek a vyrazili opět do Červené Vody, vstříc lyžařským zážitkům. Dnešní den sice vítr ustal, zato celou vrchní část kopce zahalila hustá mlha. Vzhledem ke špatné viditelnosti stálo lyžování za starou belu. I tak jsme ale vyzkoušeli nové lyže od našeho hlavního partnera Lusti. Vynechali jsme pauzu na oběd a vyrazili o něco dříve domů.

Lyžařský víkend i přes nepřízeň počasí považujeme za úspěšný a těšíme se na příští "hurá akci".