Lyžařský kurz v Jizerkách

Ohlédnutí za lyžařským kurzem pohledem studentek FTVS UK Lenky, Nikoly a Alžběty

Pátek se nesl v duchu příprav a očekávání. Na místo do výtvarného centra Sněženka jsme přijeli kolem osmnácté hodiny. Vše bylo potřeba nejdříve vyložit, přípravy tak trvaly až do pozdních večerních hodin. Každému z klientů bylo zapotřebí zajistit vyhovující vybavení a nezbylo proto příliš času na vzájemné poznávání. Již od podání ruky s každým účastníkem kurzu mi však bylo jasné, že budeme dobrá parta. 

Vedoucí kurzu nás nechali si vše vyzkoušet a trpělivě nás zasvětili do správného
postupu při výběru vyhovující skořepiny, „stáblíku“ a kompletního nastavení monoski. Na pokoje jsme byly rozřazeny po dvou vždy s jednou klientkou, které jsme v případě potřeby byly k dispozici.

V sobotu ráno jsme se podle očekávání probudili do deštivého rána. Nenechali jsme se však
odradit a s optimistickou vírou v lepší počasí jsme naložili vybavení a vydali se do 8 km vzdáleného Ski areálu Severák. Vybraná sjezdovka byla mírná, ideální na naučení, parkování bylo zajištěno hned pod vlekem a k dispozici nám byla i vytápěná chatička se sociálním zařízením. My studentky jsme měly za úkol zkompletovat vybavení a pomoci do monoski primárně klientce, která nám byla na dobu lyžování přidělena. Prvnímu „nasednutí“ na vlek předcházela nezbytná rozcvička, poté instruktáž v jízdě na vleku a technice lyžování na monoski. Zprvu se vše zdálo složité, stále jsme však byly pod dohledem. Vždy nám byl někdo ochoten okamžitě pomoci, pokud nám něco nešlo nebo jsme si s něčím nevěděly rady. Na konci víkendu už pro nás příprava vybavení a vše co souviselo s asistencí při lyžování byla rutina. Déšť se během sobotního poledne změnil v průtrž mračen, byli jsme proto
donuceni k návratu do penzionu. Odpoledne byl konečně prostor na to se více poznat. Hráli jsme společenské hry a debatovali o předpovědi počasí na další dny. Nechybělo ani cestovatelské okénko v podobě poutavé přednášky o českých horolezcích, kteří zahynuli v roce 1970 při zemětřesení v Peru, od našeho hostitele.

Nedělní den nezačal jinak než deštivým počasím. Vzpomínky na předešlý propršený den byly značné, zaznamenali jsme na obličeji každého z nás, že naprosté promočení znovu nikdo z nás podstupovat nechce. Byli jsme oblečeni a připraveni na svah a vyčkávali jsme pouze na lepší počasí. Dočkali jsme se! Před obědem se přece jenom počasí umoudřilo, mračna se roztrhala a na nás dokonce vykouklo i sluníčko. To bylo bájo. Slunečné počasí, azuro, nic jiného jsme si od začátku kurzu nepřáli. Lyžování jsme si v neděli užili dostatečně, na sjezdovkách jsme díky rannímu dešti byli převážně sami, neměli jsme si na co stěžovat. Na závěr dne jsme se opět sešli u společenských her a o smích nebyla nouze. Měli jsme pocit že se známe mnohem déle než pár dní. Atmosféra byla tak uvolněná a příjemná. Někteří ze zúčastněných nás museli bohužel opustit z důvodu nutnosti návratu do pondělního pracovního procesu. Večer jsme po rozloučení opět odpadli řádně znaveni a natěšeni na následující den, který nás společně opět čekal.

Pondělí začalo jako každé ráno. Po klidné snídani jsme se sbalili a vyrazili na svah. Celá výprava už věděla co a jak, tak nasednutí a naložení proběhlo v rychlém tempu. Na svahu jsme za celý pobyt byli nejdříve. I přes nepříznivé počasí v předešlích dvou dnech se na sjezdovce pořád dalo lyžovat. Poslední den na lyžích jsme využili jak se tak říká do mrtě. Po zabalení všech lyží, monoski a pomůcek jsme jeli zpět na Sněženku. Tentokrát jsme nemuseli nic sušit a tak byl pohodový večer. Po večeři již klasicky následovaly deskové hry. 

Děkujeme všem účastníkům: Adélka, Radka, Helča, Lucka, Zuzka, Domča, Marťa, Mája, Bety, Nikča, Léňa, Míša, Kája, René, Pepa, Honza, Fíla, Michal, Vladan, Vašo, Láďa a Roman

Huawei Technologies (Czech) s.r.o., HUDY sport, a.s., ČSOB, a.s., MČ Praha 10, Pražská energetika, a.s., Ferona, a.s., Lusti s.r.o., Pivovar Raven, Muzeum Lega, Kolektory, a.s.,  Spojenci sportovců na vozíku.