Čenkovice letos podruhé

Tomáš Pučálka:

Ve dnech 3. -5. 3. se uskutečnilo v pořadí druhé letošní lyžování v oblíbeném ski areálu v Čenkovicích v Orlických horách.

V neděli večer jsme se ubytovali v již odzkoušeném, příjemném a vyhovujícím Penzionu Skála, který se nachází v těsné blízkosti vleků. Po příjezdu jsme lehce poladili naše monoski, opravili drobnosti a při popíjení zlatavého moku domluvili program následujícího dne.

V pondělí nás čekalo nádherné slunečné počasí a teploty lehce nad nulou, ideální počasí na lyžování. Během dne jsme vyzkoušeli mnoho nových lyží od firmy Lusti. Některé vyhovovaly méně, některé více, ale všichni jsme si nakonec vybrali. Po celodenním lyžováni jsme se rozhodli, že se večer odměníme pečeným kolenem v hospodě Na Faře. Výborně jsme si pochutnali a vše jsme spláchli plzeňským mokem.

Další den nás čekalo stejně nádherné počasí a skvěle připravené sjezdovky. Lyžovali jsme asi do dvou hodin a pak už nás čekalo jen balení věcí a odjezd domů.

Závěrem musíme říci, že jsme si užili krásné dva dny plné lyžování. Musíme poděkovat ochotným vlekařům za spolupráci a určitě se těšíme v příští lyžařské sezóně na viděnou!

Veronika Ostrá:

Vše začalo na začátečnickém kurzu v Bedřichově, pořádaném Centrem Paraple. Jako asistenti – instruktoři se jej účastnili i zástupci Sportovního klubu vozíčkářů, od kterých jsem se dozvěděla o jejich činnosti a o tom, jakým způsobem je možné v pilování lyžařské techniky pokračovat. 

Odtud už díky jejich ochotě a aktivnímu přístupu nebylo daleko k domluvě výjezdu do Ski areálu Čenkovice v Orlických horách. Po doladění termínu zajistili ubytování, půjčení monoski i asistenci – instruktora a v sobotu jsme mohli v brzkých ranních hodinách vyrazit.

Po příjezdu do Čenkovic, offroadu ke sjezdovce a vyladění materiálu jsme za parádního slunečného počasí vyrazili na svah. Čáru přes rozpočet nám ale udělalo malé/velké nedorozumění hned při prvním nástupu na vlek. Po poněkud krkolomném pádu a zpočátku lehce vypadajícím pohmoždění ramene jsme naskočili na kotvu znovu, ale při sjíždění kopce a zátěži ramene, jsme vytušili, že dnešnímu lyžování odzvonilo. To nám potvrdil i člen záchranné služby, kterého jsme si pro jistotu nechali přivolat. Rozhodli jsme se proto v lyžování nepokračovat a dát ramenu do druhého dne klid s tím, že podle toho, jak to bude vypadat ráno, se rozhodneme co dál.

Odpoledne a večer jsme využili k ubytování se v nově zrekonstruovaném penzionu Ječmínek v Červené vodě cca 10 km od Čenkovic, návštěvě místního motorestu s naprosto „bezkonkurenční“ obsluhou, doladění posedu v monoski a k poněkud časově a na zručnost náročnějšímu nastavení stabilizátorů. Vše v tomto pořadí. 

Druhý den ráno jsme se pobalili a vyrazili vyzkoušet, jak to bude vypadat s lyžovačkou. Rameno se trochu vzpamatovalo, ale i když to nebylo pořád ono, nakonec jsme na svah vyjeli.

Rozhodli jsme se protentokrát vyzkoušet menší sjezdovku s lanem na opačné straně kopce. Díky ochotě a zkušenostem asistenta – instruktora jsme se popasovali s nástrahami vleku i kopce a i když už nebylo tak krásné počasí jako předchozí den, polyžovali jsme dopoledne i odpoledne. Bohužel jsme ale díky problému s ramenem nemohli vyzkoušet vše, co jsme si naplánovali, protože jsme byli nuceni riziko pádu, který by situaci ještě více zkomplikoval, odfiltrovat permanentní asistencí.

Akci jsme zakončili pečeným kolenem v místí hospůdce a vydali se na zpáteční cestu.

I přes nástrahy, které nám víkend v Čenkovicích přichystal, lze ale směle konstatovat, že pozitiva zvítězila nad negativy a nové zkušenosti jak věci dělat či nedělat, jsou v tomto případě jednoznačným přínosem. Takže závěrem můžu jenom konstatovat: monoski + SKV rulez.