SKV Praha ComAp Team letos bronzový

Náš tým SKV Praha ComAp tým do play off odjížděl s vidinou možného úspěchu, však jsme v dlouhodobé základní části obsadili skvělé druhé místo. Navíc jsme v sezóně odehráli velmi vyrovnaná utkání s největšími soupeři o titul, což nás mohlo naplňovat optimismem. Do Ostravy jsme však cestovali ochuzení o některé hráče týmu – v brance chyběl dlouhodobě zdravotně indisponovaný Honza Krauskopf, v poli poté Jan Hašek a na poslední chvíli i Jana Pitelková. Již na cestě na východ naší republiky jsme věděli, že páteční semifinále, do kterého jsme se přímo nominovali naším umístěním v základní části ligy, odehrajeme na dvě vítězná utkání s druhým pražským týmem – Tatranem Střešovice. S tímto soupeřem jsme letos odehráli dvě velmi vyrovnaná utkání, v nichž jsme jednou zvítězili a jednou ponechali všechny tři body soupeři.

První semifinálové utkání

V prvním semifinálovém zápase jsme začali velmi aktivně a snažili se soupeře tlačit před jeho branku. Bohužel naše snaha až moc často narážela na chyby v rozehrávce, ze kterých pramenily rychlé brejky soupeře do naší rozhozené obrany. O to horší bylo, když jsme v polovině první třetiny inkasovali a soupeř se ujal vedení. Za necelou minutu jsme však donutili Tatran zachovat se v rozporu s pravidly a měli tak výhodu dvou minut hráče v poli navíc. Celou přesilovou hru jsme však nakonec nepotřebovali, protože již po dvaceti sekundách jsme tlakem v tatranském velkém brankovišti donutili soupeře nechtěně poslat míček do vlastní branky. Stav byl tedy 1:1 a v tu chvíli začalo to očekávané čekání na možná vítězný gól. Sice jsme se tlačili neustále před branku Tatranu, ale branku se nám nepodařilo dlouho vstřelit. A tak, když jsme přežili i několikeré rychlé a nebezpečné akce střešovického týmu, byl stav i po dvou třetinách stále vyrovnaný.

První, kdo prorazil dlouhodobé čekání na gól, byl však soupeř, když táhlou střelou překonal našeho Karla Dominika Honza Natov. O to více jsme se snažili o zkorigování skóre a naše snaha přinesla velmi rychle své ovoce. Po necelých dvou minutách jsme opět srovnali po brance našeho kapitána Fandy Synka. Když se nám navíc povedlo využít i rychlé rozehrání volného úderu před soupeřovou brankou v době, kdy tatranští ještě ani nezačali stavět obranou zeď, a šli do vedení zásluhou Vládi Maříka, začali jsme se šest minut před koncem třetí třetiny těšit na možné vítězství. Ještě více jsme přitvrdili obranu a soupeřovy ataky tříštili směrem do rohů. Už už to vypadalo dobře, když bohužel tři minuty před koncem právě z rohu nastřelil Zdeněk Krupička před naší brankou Boďu Dvořáka a míček nešťastně zapadl do naší branky. O osudu prvního semifinále tak mělo rozhodnout prodloužení či samostatné nájezdy. V prodloužení jsme již nebyli tak aktivní, a to se nám nakonec stalo osudným, když opět z rychlého přesunutí hry nakonec profitoval Martin Němec, který z brejku ze strany přesnou střelou rozhodl.

Druhé semifinálové utkání

Do druhého utkání jsme si řekli, že chceme pokračovat v bojovném duchu, kterému chceme navíc přidat více zajištěnou obranu. To celé však vzalo rychle za své, když jsme velmi rychle inkasovali a prohrávali 0:1. Inkasovaná branka jako by mávnutím proutku proměnila naší odhodlanou a silnou náladu v prach a na hřišti jako bychom nevěděli, co hrát. Utkání tak plynulo a naše snažení se bohužel vytrácelo. Navíc přišla fatální druhá třetina, ve které jsme hned třikrát nechali Tatran vstřelit branku, a naše šance byly téměř pryč. Třetí třetinu jsme již neměli ani psychické ani fyzické síly na zvrácení výsledku a opět po roce odešli ze semifinálového klání s Tatranem poraženi. A opět po roce jsme byli odsouzeni k utkání „jen“ o třetí místo, navíc znovu proti polskému celku ze Sosnowiece.

Souboj o bronz

Všichni jsme měli v paměti loňskou potupnou porážku, taktéž v boji o třetí místo. Proto jsme si k zápasu řekli několik změn, které vzešly i od hráčů. Vše na hřišti oproti pátečnímu dvojzápasu s Tatranem vypadalo mnohem lépe. Hlavní změnou bylo výrazné snížení našich chyb při rozehrávce a tím ubylo i rychlých brejků, ze kterých polský tým velmi rád skóruje. I přesto jsme byli první my, kdo inkasoval, to když se trefil Jaroslaw Kwapisz. Na konci prvního dějství jsme navíc byli posláni do čtyř a museli přečkat oslabení. Povedlo se a navíc ihned po jeho skončení jsme se dostali do rychlého přečíslení, ze kterého jsme vyrovnali – po přihrávce Romana Charváta se trefil Vláďa Mařík. A opět se začalo čekat na další branku, protože oba týmy se snažily primárně držet obranné formace a hlavně nenechat soupeře odskočit do vedení. To se nakonec povedlo našemu týmu, když jsme po krásné trojkombinaci nahrávek nakonec poslali finální kros na Honzu Rajznovera a ten nás přízemní střelou poslal do vedení. Celou třetí třetinu jsme se soustředili na držení vedení a nenechávali polský tým nadechnout se k náporu. Bohužel z ojedinělé nabídky před branku na nejlepšího hráče soupeře vzešel obranný faul našeho hrajícího trenéra a ten si musel jít odpočinout na dvě minuty. V tu chvíli by tam samozřejmě velmi rád vydržel celé tyto dvě minuty. To nám ale nebylo přáno a minutu před koncem třetí třetiny se Sosnowiec dočkal vyrovnání.

A opět jsme šli do prodloužení. Tento časový úsek ale k překvapení všech patřil hlavně našemu týmu a my do soupeře bušili hlava nehlava. Ale gól stále nepřicházel. Velkou naději jsme si vypracovali po třech minutách hry, kdy se do velkého sóla rozjel Jan Rajznover a šel sám na branku. Zezadu ho stíhal Tomasz Majewski, který však stihl jen faulovat a dát našemu týmu možnost trestného střílení. Na to byl určen náš dlouhodobě nejlepší exekutor – Fanda Synek. Bohužel, to, co se mu stává maximálně jednou za deset let, se stalo právě v Ostravě, míček mu z hole sjel a nám zbyla jen přesilová hra. I tu jsme však skoro celou strávili v útočném pásmu a snažili se ji využít pro vstřelení vítězné branky. A přišla. Sice ne v přesilové hře, ale minutku po ní. Za brankou soupeře dobře napadal Roman Charvát, soupeř, obránce polského týmu, nedokázal vyhodit míček do bezpečí, a tak jej Vláďa Mařík posunul před branku, kde si jej převzal Jan Rajznover. Ten se tak ocitl sám před brankářem a naprosto nikým neatakován měl dost prostoru pro vstřelení gólu. A povedlo se – bronzové medaile byly na světě.

Další sezóna za námi

Celou sezónu bych shrnul tak, že jsme jednoznačně postoupili o další kus dále. Bohužel ne dostatečně na to, abychom dohnali ostatní elitní týmy, které také nezahálely a zlepšily své výkony. Celou sezónu mě hřálo u srdce týmové pojetí hry, nicméně bych velmi rád vyzdvihl jedno jméno – Karla Dominika, který nás v brance podržel možná více než kdykoli jindy a zaslouží si absolutorium.

Poděkování

Určitě bychom velmi rádi poděkovali našim podporovatelům, kteří nám pomohli dostat se tam, kde jsme. Primárně společnosti ComAp, která nás již dlouhá léta finančně podporuje a pomáhá nám při kvalitní přípravě. Dále jde o MČ Praha 10, Nadaci GCP, projekt Čtení pomáhá a charitativní florbalový turnaj v Nebušicích – ty nám umožnily pořízení vozíku pro Jana Rajznovera. Děkujeme také za možnost využívat halu TJ Ruzyně, kde máme své domovské zázemí pro tréninkovou činnost. Dále také našemu florbalovému partnerovi Fat Pipe. A v neposlední řadě též našim partnerům pro přípravu soustředění – těmi jsou Dvůr Perlová voda a hala TJ Sokol Libochovice. Všem mnohokrát děkujeme za podporu.