Prague Wheel Open 2015

Minulý rok jsme se rozlosováním dostali do „skupiny smrti“ a do bojů o medaile nepostoupili. Tomu jsme se letos chtěli nutně vyhnout. I los nám byl o dost více příznivý než v roce 2014. Do skupiny jsme dostali švédský Eskilstuna HIF, holandský tým Tubanten, „domácí“ Tatran Střešovice a pak Team Switzerland, který měl být papírově nejsnazším týmem a tedy lehčí vstupenkou do čtvrtfinále. Navíc jsme měli v týmu dvě posily z české reprezentace – Bohuslava Dvořáka z Janských lázní a Miroslava Večeřu z Ostravy.

K prvnímu utkání jsme nastoupili ve čtvrtek proti Tubanten z Nizozemí. Dle očekávání bylo celé utkání (2x15 minut) velmi vyrovnané a čekalo se spíše na chybu. A vzhledem k tomu, že jsme vcelku důsledně bránili, nakonec to byl soupeř, který nás pustil do vedení. To bylo na počátku druhého poločasu, když se zblízka prosadil Vladimír Mařík, který do branky dorazil střelu Jana Rajznovera. Vedení nám umožnilo se ještě více soustředit na obrannou fázi a občas zahrozit i směrem dopředu. Tubanten začal postupně otevírat svou obranu a jednu z těch děr využil Míra Večeřa, který nás v polovině druhého poločasu poslal do dvoubrankového vedení. Tento výsledek jsme již pohlídali, a výrazně tak vstoupili do skupiny a již v počátku si pootevřeli čtvrtfinálová dvířka.

Ještě ve čtvrtek nás čekalo utkání, jehož význam není moc zapotřebí zveličovat. Tím utkáním bylo pražské derby s Tatranem Střešovice. Stejně jako v prvním utkání se nám dařilo velmi kvalitně bránit, a to především největší soupeřovu zbraň – reprezentanta Zdeňka Krupičku. Bohužel pro nás se ale právě Zdeněk 2x prosadil. Nutno podotknout, že obě branky patřily do skupiny velmi, ale velmi šťastných, když první padla po dosti nepříznivém odrazu a druhá po šťastném nastřelení našeho gólmana zpoza branky. Derby jsme tedy prohráli 0:2, ale po prvním hracím dni jsme měli důležité 3 body a mohli se těšit na pátek.

V prvním pátečním utkání nás čekal výběr Švýcarska. Papírově nejslabší tým naší „B“ skupiny. Roli favoritů jsme potvrdili, a to i přes zaváhání, během kterého jsme nechali soupeře vyrovnat naše vedení 2:0na 2:2. Vedení jsme získali velmi důrazným přístupem ke hře, když se prosadila naše reprezentační dvojice František Synek a Miroslav Večeřa, která se během prvních 4 minut 2x prosadila, přičemž si u obou branek vzájemně vyměnili post střelce a asistenta. Bohužel to bylo na dlouho vše a soupeř tedy v průběhu prvního a počátkem druhého poločasu vyrovnal. Naštěstí jsme šli ve 24. minutě opět do vedení díky dalekonosné střele Jana Rajznovera. A když se 4 minuty před koncem zápasu podruhé prosadil Míra Večeřa, bylo rozhodnuto a my se mohli těšit po roční pauze na čtvrtfinále.

V posledním utkání skupiny jsme nastoupili proti soupeři ze Švédska, tedy soupeři, kterému není snadné vzít body snadno. Také jsme to pociťovali po celé utkání v naší třetině, kdy se na Honzu Krauskopfa valil jeden útok za druhým. Soupeř ale stále netrefoval branku, či jeho střely končily právě na našem brankáři. Celá situace byla navíc o to příznivější, když se nám podařilo jít do vedení, a to zásluhou Vládi Maříka, který 8. v minutě utkání zužitkoval přihrávku Honzy Krauskopfa. Bohužel, ještě než jsme se stačili zorganizovat opět do obranného šiku, bylo vyrovnáno. Když navíc počátkem druhého poločasu přidal soupeř další dvě branky, bylo víceméně rozhodnuto a my mohli spíše šetřit síly na očekávané čtvrtfinále.

Veledůležitý zápas, tedy čtvrtfinále (3x15 minut), nám výsledky ve druhé skupině přiřkly druhého zástupce holandského florbalu – tým Kampong, jinak řečeno „ty lepší a silnější holanďany“. A oni to také předváděli. Již od počátku, kdy jsme stále hráli téměř na kompletní dvě lajny, jsme měli problémy v obranné fázi a směrem dopředu jsme byli dost bezzubí. Nicméně celou první třetinu jsme to vzadu udrželi. Bohužel jsme v druhé třetině polevili a soupeř toho 2x využil. Naštěstí se oproti zápasům ve skupiny hrálo na 3 třetiny a my stále měli možnost s tímto stavem něco udělat. Třetí třetinu jsme sestavu stáhli jen na 6 hráčů a začali soupeře tlačit. A najednou to začalo jít. Přicházely šance a my stále žili svůj semifinálový sen. Góly ale stále ale nepřicházely. Až téměř přesně 2 minuty před koncem se nám to podařilo a zásluhou Vládi Maříka jsme přitáhli skóre na rozdíl jediné branky (asistence Fanda Synek). Stále jsme se všichni povzbuzovali a podporovali směrem dopředu. A to soupeř prostě nedokázal utlumit a 30 sekund před koncem se prosadil Fanda Synek i brankou a bylo srovnáno (asistence Vláďa Mařík). Utkání šlo tedy do rozhodnutí za pomoci samostatných nájezdů v sériích po 3. Když se z našeho družstva neprosadil ani Jan Hašek a ani Vláďa Mařík, byl soupeř dost „na koni“. Naštěstí zbytek vychytal Honza Krauskopf, a když své dvě možnosti využil Fanda Synek (jedna v extra-sérii), mohli jsme začít slavit.

V semifinále jsme narazili na tým, který jsme znali ze skupiny – švédský Eskilstuna HIF. Pod dojmy ze skupiny jsme cítili šanci hrát o finále. Bohužel jsme celé utkání tahali za kratší konec provazu a soupeř postupem času navyšoval své vedení až na konečných 5:0. Výsledek v celku nepříznivý, ale letošní švédské týmy byly opravdu připravené na 100%. Potvrzením toho bylo i druhé semifinále, ve kterém si letošní mistr české ligy, českobudějovičtí United, odnesl stejně nelichotivý výsledek jako my 0:5. A opět to bylo proti švédskému týmu – Nacka HI. A tak jsme se mohli těšit na odvetu za letošní finále ligy.

V boji o třetí místo jsme již od počátku stáhli sestavu na 6 hráčů a bylo na co koukat. Bez růžových brýlí mohu prohlásit, že takový výkon jsem ještě neviděl  a my měli víceméně celý zápas naprostou převahu. Jak směrem dopředu, kdy se na branku United valil jeden nebezpečný útok za druhým a vzadu jsme hráli více než obezřetně a hlídali přednosti soupeře. Bohužel se nám v útoku nepodařilo proměnit více než dvě 100% brankové příležitosti, kterých bylo v průběhu celého utkání více než 10! A když jsme vždy po vstřelené brance nechali soupeře vyrovnat po naší hrubé chybě, mohli jsme si jen trhat vlasy, jak si necháváme utkání protéci mezi prsty. Bohužel se nás naše střelecká „fazóna“ držela až do konce utkání. A když nám soupeř vstřelil 4 a půl minuty před koncem branku po naší další hrubé chybě, bylo dílo zkázy víceméně dokonáno. Na tuto branku jsme již nestačili zareagovat a v celém turnaji na nás zbylo „jen“ 4. místo.

Nicméně opět musím prohlásit, že výkon v boji o třetí místo byl na takové úrovni, že jsem byl na celý tým hrdý. Chtěl bych tímto moc poděkovat celému osazenstvu ComAp team za předvedené výkony. A to opravdu všem hráčům! Celý turnaj byl jeden velký zážitek. Stále ještě ale nejsme u konce naší společné mise. Pro ten budeme muset ještě dosti zapracovat a ještě víc spojit naše síly. Protože jen TÝM dokáže vyhrávat. Ještě jednou díky moc a moc a již teď se těším na ligová utkání a tréninkovou přípravu na ně.