Veronika Mišáková – dobrovolnice a asistentka SKV Praha

Verčo, jak se stane, že mladá holka jako ty, začne pomáhat hendikepovaným sportovcům?

Při škole. Byla jsem na praxi v Parapleti, které mě okouzlilo, a moc jsem si přála vyrazit s nimi na sportovní kurz. Neměli ale místo. Předali mi však informaci, že existuje SKV Praha, kde se také věnují sportu vozíčkářů. Kontaktovala jsem tedy Míšu Krunclovou, sešly jsme se a domluvily mou první akci - cyklistickou na Moravě.

A od té doby s námi jezdíš na akce?

Přesně tak, moc se mi na kolech líbilo, takže jsem si zažádala o zasílání pozvánek na akce - a když můžu, hned se zapojím. Moc ráda bych také vyrazila na zimní sportovní akci, což se mi zatím nepoštěstilo. V roce 2019 jsem dodělávala poslední ročník školy, tak to moc nešlo. A letošní zimu to nejde kvůli koronaviru… Ale léto 2020 jsem prakticky celé strávila na SKV akcích, jako dobrovolník i jako osobní asistentka – a bylo to super!

To mohou potvrdit, neb z vlastní zkušenosti vím, že děláš i super zumba rozcvičky…

(Smích.) To jo, to dělám. Ve volném čase vedu lekce zumby v tanečním centru. A jednou padl návrh, abych takovou lekci uspořádala na pobytové akci Sportovního klubu v rámci rozcvičky. Byla to výzva!  Přizpůsobit zumbu vozíčkářům, dětem i „choďákům“, aby se každý zapojil. Ale myslím, že jsme si to všichni skvěle užili. Byla to opravdu legrace, kterou jsme si hned druhý den zopákli a teď plánujeme tančení i dále. Nechte se překvapit.

V čem konkrétně spočívá tvá pomoc Sportovnímu klubu?

Záleží, co je zrovna třeba. Na pobytech pomáhám jako osobní asistentka (dopomoc při sebeobsluze - oblékání, hygieně, přesunech a tak, nebo když je nouze popostrčím do kopečku). Všeobecně bych řekla, že jsem taková prodloužená ruka vozíčkářů i organizátorů. Účastním se i balení a vybalování sportovních pomůcek a organizačních věcí, které s sebou – jako organizace – na jednotlivé akce vozíme. Chodím také na prezentační akce SKV Praha – to když je někde stánek s prezentací Sportovního klubu, tak pomáhám s obsluhou (Ravenfest, dobročinné běhy, apod.).

Proč máš SKV Praha ráda?

Protože je to parta úžasných lidí, kteří se krásně doplňují a ještě při tom sportují. A hendikep vozíčkářů v tom vlastně nehraje žádnou roli, nedělají se zde žádné rozdíly a každý je přijat s otevřenou náručí tak, že nováčka od zaběhlého člena nerozeznáš. A jasně, ta fyzická pomoc vozíčkářům je potřebná a někdy je i dost náročná, ale stojí za ty skvělé zážitky!

Doporučila bys lidem, aby se stali dobrovolníky v SKV Praha?

Rozhodně ano! Vlastně to i dělám mezi svými přáteli. Vyprávím jim o SKV Praha, často. (Smích.) Někteří už se mnou jeli asistovat na pár akcí, hned zapadli a byli spokojení. Totiž původní myšlenka, že člověk někomu pomůže a bude užitečný, je fajn. Ve výsledku však člověk zjistí, že s SKV Praha dostává mnohem více, než si kdy dovedl představit. Není nic jednoduššího než se zapojit a vyzkoušet to. Vážně to stojí za to!