Pavel Fiala

Stolní tenis

V roce 1986 jsem právě končil průmyslovku, o svaťáku jsem se šel vykoupat a bylo to. Jeden špatný skok do vody způsobil, že jsem si vysloužil diagnózu kvadruplegik. Bylo mi osmnáct a život přede mnou byl samý otazník. Po roce stráveném ve zdravotnických zařízeních bylo dost těžké opět se zařadit do „normálního“ života. Byl jsem ale mladý. Dost dobrých přátel kolem mě, dvě sestry a domov v Praze byly na začátku přesně tím palivem pro motor, který potřeboval nastartovat. Byl jsem u toho, když se zakládal Svaz paraplegiků, a tam jsem také poznal lidi od sportu. Takže když začátkem devadesátých let Jaromír Tvrz zakládal SKV Praha, hned jsem se přihlásil. V té době byl asi jediným sportem vhodným pro kvadruplegiky stolní tenis. Byl to taky spolu s atletikou nejrozšířenější sport, ve kterém existovaly soutěže a nějaké ty tréninkové podmínky. Díky kontaktům, které jsem takto získal, přišla i nabídka na práci a později i možnost získat byt. Od těch dob se mnohé změnilo, ale já zůstávám věrný stolnímu tenisu. Jsem mu vděčný za více než 25 let zážitků, za mnoho nových kamarádů, za odolnější a pružnější tělo, za zdravějšího ducha, za objevení míst, která by mi jinak zůstala utajena a poznávání celé republiky. Vozík, na kterém sedím, vytváří kolem mne bariéry a sport je umí bořit a překonávat. Proto jsem rád, že si mohu říkat sportovec.