TempO trénink na Babě

Sídliště Baba je moc pěkná část Prahy, ve středu 15. 5. bylo navíc nádherné odpoledne, a tak prohloupil každý, kdo nedorazil. 

Díky čirému entuziasmu rodiny Kurfürstů jsme mohli opět potrénovat v disciplíně, kde čas přípravy rozpočítaný na jednoho závodníka činí nezřídka několik hodin (zde asi 5).

Před TempO závody byla možnost projet si po sídlišti ještě klasický sídlištní orienťáček, toho jsem ale z našich členů využil jen já s Amálkou, která už vyrostla natolik, aby se vrhla s průkazkou do křoví, našla v něm lampionek a orazila průkazku. Čtení mapy zbylo na mě.

A stejně tak i v disciplíně TempO, která by se dala zjednodušit jako čtení mapy na čas. Stanoviště byly připravné na velice dobré úrovni, celkem přehledně, s občasnými chytáky. Každý udělá občas na nějakém z nich chybu a každý se občas chytí i na běžnou úlohu. A tak výsledky dopadly velice vyrovnaně, na prvních místech dva členové SKV s rozdílem jediné vteřiny.

Děkujeme moc Pavlovi a přejeme si příště větší účast. Závod by si to svou kvalitou zasloužil.

A jak se na závody dívala Jarmila Mrtková?

Pakuo vyplňuje nedostatek trailových závodů na území ČR v tom roce. Tleskám.

Ne tak sobě. Trail a jeho jedna z disciplin TempO je sport o pohytu v přírodě, orientaci a hlavně o koncentraci.

Na Babě svítilo sluníčko, příjemně  povíval větřík, jedle kvetly (a jestli to nebyly jedle, tak se omlouvám), dětičky roztomile dováděly.

Nádhera.

Lampiony ovšem zarytě mlčely o svém postavení v prostoru. Běžící čas na stopkách ubíhal.

Přiznám se, na posledním stanovišti Tempa po šesté navečer, jsem už spíš po hekticky stráveném dni přemýšlela o pobytu v posteli (ještě stále 150 km vzdálené).

Ale tak jde život, i to je poučení.

Na mém domácím PC mě čekaly výsledky, ne příliš lichotivé, ale moje.