Preteky trail-o v Blave

Do Bratislavy jeli hájit barvy SKV čtyři vozíčkáři. Boris Dvorský, Petr Krystek, Mirek Špidlen a já - Jarka Mrtková.

Naši orientační kamarádi bratři Furuczové připravili hezký orientačních oříšek pro „výkonné“ trailové závodníky, ale i pro příchozí, kteří si to chtěli jen tak zkusit. 

Uprostřed sídliště, i když poblíž jezera, je ve velkém vedru dobré si nezapomenout lahev s vodou - můžete se s ní i polít, aby se vám nezavařil mozek.

Čekalo nás 22 kontol za 110 minut plus dvě časovky a v kategorii Elita 24 soupeřů.

Spousta cestiček, které z povolených tras nebyly vidět, spousta stromů, které občas vypadaly jako keře, spousta lampionů, které jsem nejen já stěží v dáli viděla (asi by to chtělo brýle i na dálku). A pak vymetený mozek v nejméně vhodném okamžiku, tj. když rozhodčí zmáčkne stopky, aby vás vypustil na trať s mapou na klíně. A už mohu jen počítat chyby.

• Proč počítám stromečky před sebou, když je v popisku napsáno, že mám hledat volný prostor?
• Proč označím své rozhodnutí do závodního průkazu do řádku deset, kde už značení je (a tím příjdu o bod) a ne do řádku jedenáct (opravit to nelze, i kdybyste se rozbrečeli).
• Proč mě zrušili kontrolu, která se mi tak líbila, na břehu jezírka a já ji měla dobře? Zkrátka se v průběhu závodu se utopila.
• Proč u jasné kontroly, kde popisek říká vršek kamenné zdi a lampion je pod ní, neoznačím Z?
• Proč?Asi proto, že mě to baví.

Když přijedu domů z takové dálky, je už na webu vše podstatné. Mapy, řešení, výsledky.

Solution nemilosrdně odhaluje, že by to chtělo ještě jógu, vodu na pití, funkční vozík a větší fyzičku.

Bratři Furuczové - děkujeme, jen houšť a větší kapky. Závod to byl náročný, rádi přijedeme zas.

Vše podstatné se dozvíte  na stránce http://trail.orienteering.sk

A bohatou diskusi na http://trailo.cz.