Mistrovství světa 2025 bez Jany

| Orientační závod |Bohuslav Hůlka

Letošní MS v trail-o si pořadatelsky rozdělily sousední státy Slovensko a Maďarsko. Klasické PreO se odehrávalo nedaleko Balatonu v Maďarsku, štafety a TempO na Slovensku. Naše letošní výprava patřila k těm větším, protože máme závodníky z první světové patnáctky, kteří mají možnost závodit nad určené kvóty. Z našeho klubu závodil Pavel Šprynar, Petr Krystek a Bohuslav Hůlka (tomu už druhý rok po sobě asistovala dcera Amálka), protože naše hvězdné závodnice Jana a Hanka daly přednost pracovním, resp. rodinným povinnostem. To se samozřejmě odrazilo později i na našich slabších výsledcích, než na jaké byli naši fanoušci zvyklí.

Před závody jsme museli absolvovat povinnou klasifikaci, což je letos novinka a jsme moc zvědaví, kam se bude tento vývoj ubírat. 

Samotné maďarské závody se odehrály ve dvou zajímavých lokacích - v bývalém čedičovém lomu a v podhradí hradu Sümeg, což je největší a nejzachovalejší maďarský hrad. Oba závody provázelo sluníčko a vysoké teploty a oba závody měly velké množství kontrol, takže testovaly nejen samotnou schopnost řešit orienťácké problémy, ale taky výdrž.

V součtu obou dní byl v kategorii Physically Challenged nejlepším Čechem Pavel Dudík (8.), dále Hůlka (17.), Šprynar (20.), Krystek (37.). Z našich nehendikepovaných kamarádů se nejlépe dařilo Jiřímu Kalouskovi (25.), ale další 4 čeští závodníci následovali a všichni skončili v první půli výsledkové listiny.

Štafety pro nás slibovaly šanci se prosadit alespoň na tzv. velkou bednu, protože tolik států nemá více vyrovnaných závodníků v naší kategorii s hendikepem. Nicméně bez Jany a Hanky by bylo bláhové pomýšlet na medaile. 

Nakonec ale nebylo tak nepředstavitelné urvat alespoň bronz, a to vzhledem k famóznímu výkonu Pavla Dudíka, který korigoval slabší výkony Pavla Šprynara a Bohouše Hůlky. Od 3. místa nás oddělovala necelá minuta, což je jedna chyba na trati. O to lépe se ovšem dařilo klukům v kategorii Open (Pavel Ptáček, Šimon Mareček a Ondřej Macek), kteří s přehledem zvítězili a stali se tak mistry světa!

Třetí kategorií byly závody TempO, už bez účasti závodníků s hendikepem - a tady se nejlépe dařilo našemu nejmladšímu kolegovi - Albertu Forstovi (6.).

Závody měly ovšem také několik slabších momentů - náš sport je hodně náročný na přípravu, dobré vyhodnocení a technické zázemí. Chybou při přípravě byla část trati druhého dne PreO, která byla zcela neprůjezdná i pro silné elektrické vozíky kvůli hlubokému písku, a tak muselo dojít k protestu, a následnému zrušení deseti (!) kontrol. Při štafetě zase došlo ke špatnému předání časů několika závodníkům, kteří pak mohli trávit na trati o desítky minut navíc. Taková situace pak z hlediska pořadatele nemá už dobré řešení, pouze špatné a ještě horší. Tým z Ukrajiny ovšem zvítězil zcela zaslouženě s velkým přehledem a bylo dojemné poslechnout si ukrajinskou hymnu. Za zmínku stojí i skvělý výkon štafety z Polska, kde bude příští rok probíhat ME. Byli o pouhou 1 s za námi. Možná se jim podaří dosáhnout v domácím prostředí dokonce na medaile, moc bych jim to přál. 

Na závěr bych rád poděkoval organizátorům za to, že se pouští do nevděčného pořadatelského úkolu a také vedení naší reprezentace, protože díky této práci našich kolegů jsme mohli méně energie věnovat zázemí a více samotnému závodění.