Paraglide

Začala se rýsovat už týden předem, Hofi (Vladimír Hofman) z Paraglidu 4U bedlivě sledoval počasí. Ale teprve v pátek padlo konečné slovo. Poletí se v sobotu od devíti. 

V sobotu v devět ráno dorazila naše dodávka s první posádkou na dané místo. Nikdo z nás nevěřil, že odsud někdy někdo vzletí. V deset se přidali další nadšenci a konečně i Hofi a tažné auto s vlekařem byli na místě. 

Než se vychytal správný směr větru, bylo poledne, ale rozhodně se vyplatilo počkat. Během dne vyzkoušelo pohled na zem z ptačí perspektivy osm vozíčkářů a na závěr vzlétli i Káťa Sedlecká a Tomáš Miko, kteří nám celý den s absolutním nasazením pomáhali vzlétnout.

Výrazy letců se rychle měnily. Nejdříve obdivné pohledy na druhé, potom tváře plné očekávání, co příjde a nakonec obličeje zářící radostí a divokým zážitkem. 

Hofi má nalétáno mnoho hodin a letů s vozíčkaři. Zajistil nám bezpečné lety a pohodlí v perfektně upraveném sedáku. Některým půjčil během letu "opratě padáku", a tak si sami vozíčkáři mohli vyzkoušet let s větrem o závod v 800 metrech nad zemí. Každému předvedl pořádné vzduchové vrtule, což se dalo u některých vyčíst z barvy tváří po přistání. Také vítr si s námi pohrával, až jsme se za ním s celou karavanou museli několikrát stěhovat.

Než se všichni v letu vystřídali, utekl celý den. Letěla jsem, i když jsem to vlastně původně neměla v úmyslu. Bylo to krásný, prostě a jednoduše, něco mezi nebem a zemí.

Nakonec nesmí chybět slova díků. Velké díky Hofimu, za jeho skvělý přístup a chuť nám dopřát opravdový zážitek, vlekaři s jeho pidi autem za celodenní vzlety do nebes, Kátě a Tomovi za stoprocentní nasazení, Natálce za trpělivost, naší skvělé fotografce Jítě Krejčové, které neutekl jediný moment  a krásně zdokumentovala naše životní chvíle a všem účastníkům za odvahu.

Těším se na další vzletné chvilky.