Vrchlabské běžkování

Je čtvrtek 5. 2. 2014 a partička sportovců se konečně vydá ze smogem znečištěné Prahy, Chrudimi a Brna na víkend za sluncem, sněhem a zábavou do krkonošského Vrchlabí.

Den pro nás začal již ráno, kdy jsme povyzvedávali nutné kompenzační pomůcky, upravily dodávku a vyrazili pro Frantu do vzdálené Chrudimi. Po příjezdu na hlášenou adresu jsme nevěřili svým očím. Místo bazénu potůček s rybami, místo anglického trávníku bobky od ovcí a místo bezbariérového výtahu dvě železné tyčky jako nájezd do domu. Jak je vidět, možnosti vozíčkářů jsou takřka neomezené.

Po prohlídce chléva jsme vyrazili na dlouho cestu do Vrchlabí, kde jsme se sešli s dalšími účastníky a byli jsme kompletní – Pepa, Jitka, Franta, Adam, Jarda, Jarin, Mirka a Katka. Povečeřeli jsme, zahráli si pár společenských her a šli spát a těšit se na běžkařský den.

Po probuzení jsme byli příjemně překvapeni. Slunečné paprsky opalovaly naše obličeje již od samého rána a jasná obloha s množstvím sněhu zaručovala příjemný zážitek. Vydali jsme se vyzkoušet běžky na běžkařský stadion Vejsplachy. Zde jsme osedlali své oře a běžkovali. K obědu jsme si vybrali francouzskou restauraci, která nás příjemně překvapila lehkostí jídel.

Běžkovat jsme se vydali i po obědě, avšak trénink již nebyl tak vydatný. I tak jsme za celý den najezdili spousty kilometrů a užili si spousty zábavy. Po pozdním návratu na hotel jsme si dali večeři, zkoukli naše běžkařské konkurenty na SP v Biatlonu a začali přemýšlet, co druhý den. Rozhodování bylo lehké – výlet na Benecko.

Po snídani jsme tedy zabalili potřebný materiál a vyrazili zasněženými serpentýnami za tůrou. Prvních 150 m dnešní trasy bylo prudké stoupání, které jsme zvládli za pomoci schopných a silných asistentů. Tato dřina však stála za to, protože nás čekaly 3 km po vrstevnici k chatě Rovinka. Původní představa, že zde dáme oběd a půjdeme nazpět, se ukázala mylná. Výkonnost všech vozíčkářů byla nekonečná.

Pokračovali jsme tedy dále a oběd jsme si dali až po dalších 3 km na běžkách. Borůvkové knedlíky jako by nám vlily do žil novou krev a rozhodlo se, že nepůjdeme nazpět k vozům, ale poběžíme další kilometry. Za celý den někteří jedinci zvládli ujet na běžkách až 15 km.

Jak se říká, po pořádné práci pořádná odměna, tak jsme večer vyrazili do vodního světa v Janských Lázních. Zde jsme si užili vířivky, protiproudů a teplé vody. Vodní radovánky nás plně vyčerpaly a po návratu na hotel jsme jen přivítali dalšího člena kurzu Romana s rodinou a šli do pelechu.

Poslední den se od předchozích lišil již od samého rána. Slunnou oblohu vystřídalo sněžení a silný vítr. S běžkováním to dnes vypadalo bledě a rozhodli jsme se navštívit Krkonošské muzeum. Kolem poledne se počasí trochu umoudřilo a "divočák" Pepa se rozhodl vyrazit na běžky. Jeho kroky vedly opět na vrstevnicovou trasu na Benecku. Zde ujel cca 10 km a poté odjel domů na Moravu.

S dalším členem Romanem jsme si odskočili zaběžkovat na stadion, kde jsme vyzkoušeli několik druhů sledgí. Tento kurz jsme zakončili labužnickým příspěvkem v Cafe Botta na vrchlabském náměstí. Estetické a lahodné pokrmy nás značně okouzlily a za skvělým víkendem udělali pomyslnou tečku.

Za možnost uskutečnit a prožít tento víkend plný sportu, zábavy a nových známostí bychom chtěli poděkovat zejména Nadaci Charty 77, resp. fondu PRE, které naši akci finančně podpořily.

Dále bychom chtěli poděkovat všem asistentům, bez kterých bychom se neobešli.