Oldovy postřehy z paralympijské vesnice

Pá 07.03.2014

Včera a dnes jsem trénoval super G a obřák. Cítil jsem se v něm dost dobře, tak uvidíme, co z toho bude. Jinak tady je střídavě deštivo a oblačno a stále teplo. Dnes kvůli tomu zrušili trénink sjezdu, snad zítra pustí závod. Vůbec to klukům nezávidím, každý den tam bylo jedno zranění, včera dost vážné. Je to děsný kopec a jezdí se velmi rychle – i přes 120 km v hodině.

Jinak moje první dojmy ze zimních her jsou trochu smíšené. Hned po příletu jsem si připadal jako na vojenských manévrech. Tolik policistů jsem pohromadě už dlouho neviděl, ale to asi k takto velké akci patří. Mohu srovnávat třeba s Vancouverem před čtyřmi roky, kde policisté také byli, nicméně to působilo decentněji, nebyli tolik na očích.

Při prvním výletu do spodní vesnice Rosa Khutor jsem na korzu potkával policisty s kalašnikovy. Jinak o nás pečují bezvadně a hlavně slečny voluntérky jsou velmi příjemné, takže jsem oprášil i ruštinu, ačkoli jsem se ji v mládí nerad učil. Jednak proto, že to pro mě byl jazyk okupantů, jednak jsem byl lajdák. Ovšem, ještě se musím zmínit o největší události dnešního dne: Byl tu dnes na oficiálním uvítání ruského teamu na návštěvě báťuška Putin. Já byl zrovna na večeři, když kolem mě se svoji suitou prošel. Blahosklonně pozdravil ukrajinské sportovce sedící u stolu naproti mně – těm viditelně přestalo chutnat – obešel kolečko kolem jídelny a zmizel. Když ho člověk vidí naživo, nečekal by, že je to takový prcek.