Lyžování v Rokytnici

Zima není pro vozíčkáře nic příjemného. Jsou jen světlé výjimky, kdy je možné si užít například i sněhovou kalamitu. 

Sportovat společně s rodinou je odjakseďa můj sen. K tomu, abych mohl vyrazit na lyže i s rodinou, bylo třeba vyřešit několik problémů.

Najít bezbariérové ubytování na horách atraktivní i pro tříleté dítě.

Volba padla na Skiareál Studenov a Sporthotel Bohemia v Rokytnici nad Jizerou. Tento hotel dobře znají účastníci mistrovství České republiky v lyžování.  Paní ředitelka Jandová nám vyšla vstříc a moc jí za to děkuji.

Hotel těsně sousedí s "dětskými vleky", které zároveň slouží jako přibližovací pro horní část areálu. V blízkosti hotelu se tedy mohla učit lyžovat Amálka pod dohledem maminky a my s Filipem jsme většinu dne "válcovali" sjezdovku o patro výše.

Bez asistenta Filipa by celá akce také nebyla myslitelná. Filip je nejen vynikající lyžař, ale také zkušený asistent. Do Rokytnice dorazil z olomoucké univerzity, kde dokončuje studium aplikovaných pohybových aktivit. Filipe, moc děkuji.

Nedělní oťukávání svahu za krásného počasí nám umožnilo nastavit si přiměřený lyžařský cíl: Zlepšit carvingový oblouk. 

V pondělí se začalo počasí horšit a po zbytek týdne padal sníh. Situace se postupně změnila ve sněhovou kalamitu. Každý den napadlo 30-50 cm nového sněhu. To ovšem znamenalo od středy přehodnotit přístup k lyžování. Buď se na něj vykašlat nebo si užít sjezdy ve dvaceti, později třiceti, padesáti i více centimetrech sněhu. 

Čerstvý sníh navíc vytvářel peřinku, do které se dalo zcela zapadnout. Závěje a hromady sněhu jsem si takhle naposledy užíval před třiceti lety a dost možná, že ani tenkrát ne. 

Ke sjezdům v "hlubočáčku" jsme přidali "skokánky" a nakonec došlo i na to pilování carvingu.

Důležité bylo i to, že jsme se mohli potkávat na sjezdovce s mou drahou polovičkou, pod jejímž dohledem se naše Amálka naučila první písmenka lyžařské abecedy.