Letos podruhé na Božím Daru

Když jsem ubytování v březnu rezervovala, říkala jsem si, že je to se sněhem sázka do loterie. Zvlášť po několika posledních zimách – nezimách. Vyráželi jsme z jarní Prahy. Když jsme však vjeli do serpentýn za Jáchymovem, nevěřili jsme vlastním očím. Objevila se ladovsky zasněžená krajinka s pořádnou chumelenicí. Tak se k večeru sešlo pět vozíčkářů a pět asistentů natěšených na pořádné monoski výkony.

Ubytování nám poskytly apartmány Jurica přímo v Božím Daru – příjemné, pohodlné ubytování s přízemními pokoji bez schodů. Jediné, co na ubytování vázne, jsou úzké sprchové kouty.

Skiareály Novako a Neklid

První den jsme jezdili na malém Novaku přímo proti našim apartmánům. Na tomhle skiareálu nás nejvíc baví, že se nemusíme nikam přesouvat auty. I když poslední dobou s námi jezdí pořádná parta silných chlapáků-dobrovolníků. Je to radost a přesuny jsou mnohem méně náročné. Chlapi mají všechno tahání v malíku, je s nimi spousta švandy a ještě jsou to pro nás pěkné vyhlídky. Všem patří mé velké DÍKY.

V pátek vyšlo mnou vyzývané slunko. Vyrazili jsme na Neklid, velký skiareál. Název leckoho znervózňoval. Ale pro monoski nám připravili skvělý přístup k vlekům, sjezdovky mírné i prudší a ochota vlekařů nám zařídila, že se jezdilo s náramným nadšením. I já jsem s kartski jezdila celý den.

Jako z akčního filmu

Máme samozřejmě i zábavné a divoké zážitky. Třeba cenu nejlepšího asistenta by tentokrát jistě „vyhrál“ Tomáš Miko. Prázdná sjezdovka, na kopci jede jen on a na monoski Hanka. Každý si jede po svém, uprostřed sjezdovky do sebe narazí, jako by se vůbec na prázdné sjezdovce neviděli. Prásk a oba se valí na zemi. Zdá se, že příště jim musíme zařídit ještě mnohem širší sjezdovky. O divoký zážitek se postaral náš Míra Dobrovolný, který celý šťastný, že se Hyundai, naše auto v zimě na náledí nepoužitelné, vyškrabalo na zledovatělý kopeček. Auto zapíchl v kopci, šel mi s úsměvem pomoc k autu a slyší: "bacha auto". Otočil se a zjistil, že se naše kára sama řítí z kopce směr hotel Zelený Dům. Náš akční hrdina neváhal, auto doběhl, za jízdy naskočil a hodil brzdu, asi tak pět vteřin předtím než auto skončilo rozsekané na kousky. Takové máme borce.

Poděkování

Třetí den byl sníh už břečka, a tak lyžování nebyla taková radost. Přesto jsme jezdili jako draci. Děkujeme duchu hor, že nám na kopci nechal bílou pokrývku. Děkujeme úžasným partnerům, kteří naši sportovní činnost finančně podporují. Sport je pro nás významná součást aktivního života v přírodě, s přáteli a rodinami. Děkuji všem neuvěřitelným asistentům a asistentkám. Bez vás by to nešlo.