Kaunertal 2015

Hecnul jsem se, zeptal se doma mamky a vyrazil jí teda ukázat, že nejsem bábovka.

Ve středu se na „Čerňáku“ při čase oběda začali scházet známí i neznámí, sluníčko svítilo, ptáci zpívali a my jsme si to vyrazili na jihozápad, do Kaunertalu. Po sedmi stech kilometrech na nás při doznívání alba od Zeppelínů málava skupina již dorazivších před hotelem Renate. Míša slibovala, že je bezbariérový a byl jsem rád, že tomu tak opravdu je. Po krátkém hromadném „ahoj“ a poradě, kdo s kým bude ráno lyžovat, jsme dali spočinout našim tělům.

Po ranním výjezdu serpentinami ke středisku mě přikurtovali do biski, narvali na mě rukavice, kuklu, helmu a kotva už mě smejčila po modrý k vrcholu. „Snaž se naklánět do svahu, hlavu tlač naopak od svahu, o stabíky se opírej takhle a uvidíme jak to půjde.“ No, 1. jízda byla těžší, než jsem čekal a to jsem to jednoduchý nečekal. Tak znova. A znova. A... Kdyby aspoň bylo lepší počasí! Snažím se nebulet a jedu zase z kopce. Už to jde lépe, ale vidím, že než sjedu buzerplatz sám, bude to trvat. Co už, jako restringovaný participant jsem k nutnosti trpělivosti odsouzen. 2. den už cítím progres a navíc, ty vole, ta panoramata! To chceš!

Po třech dnech už zkouším jezdit sám traverz a zatáčku, končí to pádem. Můj hlídací pes, Kateřina, se chechtá na celou sjezdovku (já taky) a zakazuje mi sólo jízdu opakovat. Prý se na to nemůže dívat. Uznávám, má pravdu, chce to ještě pár dní, teda spíš hodně dní, tréningu.

Večer při sklence červeného jsou mé dojmy, řekl bych, smíšené. Nemám takový lyžařský talent, v jaký jsem věřil, ale lidé dobří a zážitků habaděj, tak tomu dám asi šanci i za rok.

Díky, Míšo a Miro, za parádní wejlet v Alpách a za rok třeba zas.

Organizátoři děkují v první řadě firmě Opel, která nám zdarma zapůjčila dodávku, díky které jsme byli schopni naši akci realizovat. Jednalo se o jednu z největších akcí za hranicemi, kterou organizujeme. Na tuto akci potřebujeme přepravit velké množství lidí i materiálu a jedna vlastní dodávka nám na takovou výjimečnou akci nestačí. Děkujeme!

Slova díků patří také všem nadšeným a ochotným dobrovolníkům, kteří svým nasazením zajistili hladký průběh celé akce, ikdyž počasí celou dobu zkoušelo naší trpělivost. Naše poděkování putuje za hranice, ke všem kaunertálským ochotným vlekařům a jedno díky patří Renate Haus, za absolutně bezbariérové ubytování.

Děkujeme našim partnerům, zejména Nadačnímu fondu AVAST.

Děkujeme za fotodokumentaci akce Jirkovi Paszovi. Koněčně děkujeme všem, kteří finančně podpořili uspořádání naší akce, která zanechala pořádnou dávku pohodových sportovních zážitků u všech účastníků.