Běžkařská akce ve Vrchlabí

Termín naší akce 4. - 7. 2. 2016 byl zázračný, protože dva dny před srazem v hotelu Harmonie se ochladilo a napadl čerstvý sníh, takže by se dalo lyžovat i na parkovišti. Vzhledem k tomu, že se akce původně kvůli počasí neměla konat, tak změna byla neuvěřitelná a bílá krajina a modré nebe byla idylka přímo pohádková. 

Já a Darka jsme vyjeli z Písku pozdě a dorazili poslední, protože nás zdržovalo porouchané ruční řízení. Jany, Jarda, Jitka, Monika a velitel Honza na nás počkali s večeří. Já znal jen Jitku, a tak jsme se u piva bouřlivě všichni seznamovali, ale bohužel Jarda-dědeček nevzal kytaru. Pak nás navštívila i Hanka, takže jsme od témat potápěčských a inkontinentálních přešli k porodním. Byli jsme s Darkou rádi, že tu jsme v takové skvělé partě, ale bylo třeba jít včas do postele, tak jsme se v nejlepším rozešli. Pokoj se mi líbil a největší radost mi udělala nízká WC mísa. Postel mohla být naopak vyšší, tak jsem radši v noci nevstával.

První snídaně byla úchvatná díky výhledům do zasněžené krajiny ozářené sluncem. Doma snídám ovoce a müsli a tady jsem si vybíral sýry, šunku a vejce, aby to dlouho běželo. Svaly potřebují bílkoviny. Z hotelu jsme byli za chvíli ve Vrchlabí na stadionu, ale dalo se vyjet i do přírody, takže se nám to moc líbilo a rozprchli jsme se a každý si užíval dle libosti, až na mě, protože mi paty drhly o sníh a přišli jsme na to až po hodině, ale pak už jsem byl grogy. V jednu chvíli jsme se všichni sešli, a tak nás Jarda občerstvil a napojil, tak jsme jezdili až do tří, pak že dáme oběd dva a běžky dva za umělého osvětlení.

Cafe Botta nás nadchlo tak, že běžky by to asi pokazily. Jeli jsme na hotel a někdo si dal vanu, ale my chlapi jsme dali saunu, která mě tak zdehydrovala, že to minerálka ani dvě plzně nespravily. 

Budíček byl dřív, aby se stihlo dojet do Benecka a aby si zaběhal i Pepa, který chtěl jet ve tři domu do Brna. Doběhli jsme k restauraci Rovinka a pozadí k našemu stolu jsme přidali reklamu SKV & sponzoři. Sluníčko svítilo, a tak jsme se fotili, jedli a pili a bylo tam tak krásně, že se nám nechtělo dál, ale pak jsme se rozdělili a běhali dle vlastních možností. Večer nás pozvala Monika na kolaudaci bytu, ale mě se nechtělo, měl jsem zmrzlé nohy a bolela mě ruka. Vyřešil jsem to tak, že jsem se u Moniky nalepil na radiátor a popíjel jsem léčivý destilát, který přivezl Honza až z Kolumbie. Jana zde měla Dogii, která se chovala klidně, ale Moniky kočička to neocenila, ale možná se bálo toho množství lidu a občas se přikrčeně mihla, aby našla lepší skovku, tak jsme si radši všímali Moniky a bytu a obdivoli vše od parket až po kuchyň. Holky si vybírali nějaké korálky a my popíjeli až na chudáky řidiče. Zábava nebyla tak bouřlivá jako bouchání sousedů na zeď, aspoň jsme se dostali dřív do postele. 

Ráno jsem zjistil, že mě ruka nebolí a tak jsme neplánovaně vyrazili do Benecka, neboť v plánu byla ZOO. Hyundaem jsme jeli jen čtyři, já, Darka, Honza a Jana, která poprvé vzala do stopy Dogii, a tak nás bylo pět. Byla největší zima a nejlíp to jelo, tak jsme Rovinku brzy minuli a jeli až k další hospodě, tam jsme se otočili a opět Rovinku minuli a jeli doprava k další hospodě a tam jsme se opět otočili a dojeli do třetice k Rinnce, kde jsme šťastně zakotvili. Jedli jsme a pili a fotili se bez reklam a pak bychom v pohodě dojeli 3 km k autům a byl by konec, ale já a Jana tažena Dogií jsme závodili a v plné rychlosti jsme podebrali kochající se Darinku, která má už třetí den bolístku, ale to není nic proti tomu, že Dogie po šoku zmizela, protože se tím prudkým škubnutím vyvlékla z postroje. My jsme měli starost o Darku a horská fenka dostala čas, aby si uvědomila svobodu a s čenichem u země odběhla a přestože na ní Jana na tom místě čekala dvě hodiny, tak se už nevrátila.

My jeli bez ručního řízení díky zabloudění mimo největší provoz, tak byla cesta bez dalších problémů a druhý den jsem nechal auto opravit, tak se vyřešila jedna kaňka. Dnes jsem se dověděl, že Dogie byla nalezena u Špindlu a to je ta nejlepší tečka za povedenou akcí. Na zázraky je třeba věřit a tak s velkou radostí děkujeme SKV a jejich instruktorům a sponzorům a už se těším na léto a handbike akce s SKV.