Potápění v potápěčské jámě

Pavel:

„Jedním slovem – nádhera. Jsem rok a půl po úrazu a momentálně zjišťuji, co mi tělo dovolí a ke kterým sportům se můžu i s hendikepem vrátit. Ačkoliv mám licenci už dlouho, nepotápěl jsem se několik let, takže jsem do jámy v Čestlicích vyrazil s mírnými obavami. Naprosto mě ale nadchl ten klid a profesionalita, se kterou vše probíhalo. Musel jsem si sice zvyknout na některé nové prvky vybavení, ale díky instruktoru Pavlovi jsme to rychle zvládli. Pobyt pod vodou už byl naprosto bezchybný. Moc se těším na další ponory!“

Michal: 

Před devatenácti lety se mi přihodila autonehoda, po které jsem byl půl roku v kóma. Po probuzení jsem byl ochrnutý a nemluvil jsem. Na facebooku jsem uviděl příspěvek od SKV s nabídkou potápění a moc jsem si to chtěl zkusit. Jsem nadšen, byl to krásný a osvobozující pocit pod hladinou! Potápění bych se chtěl dále věnovat.

Helena:

Vždy jsem milovala vodu, plavala jsem a šnorchlovala, od úrazu ale jen výjimečně. Neumím se na vozíku převléknout, sama se dostat do vody, a když už ve vodě jsem, nedokážu se dostat pod vodu. Všechny tyto bariéry odstranilo potápění s SKV. Ochotné asistentky mě natošup dostaly do plavek a neoprenu a asistenti do bazénu. S dýchacím přístrojem a patřičným závažím mohla být voda zase mým domovem. Bylo to nádherné. Všem moc děkuji a jako malé dítě se těším na potápění v přírodě.

Eliška:

Jako vedoucí třetího ročníku fyzioterapie na 3. LF UK organizuji výuku předmětu Zdravotní tělesná výchova a sport tělesně postižených. Ve spolupráci se Sportovním klubem vozíčkářů Praha jsme vybrali několik sportů, mezi kterými bylo i potápění. Jelikož já sama jsem fyzioterapeutka, využila jsem nabídku pro studenty i pro sebe a po velmi milé komunikaci s Tomášem Kratochvílem jsem se i já k výuce připojila. Jelikož jsem si potápění nikdy nezkoušela, a navíc trpím klaustrofobií, nepopírám, že jsem před samotnou lekcí měla obavy. Ty se rozplynuly ihned poté, co jsme dorazili k potápěčské jámě. Atmosféra mezi účastníky byla natolik přátelská, že si člověk přišel jak na nějakém táboře nebo rodinné oslavě. Hned z úvodu jsme se ujali pomoci vozíčkářům převléct se do neoprenu, což byla výzva, protože ze své praxe jsme zvyklí pracovat ve zdravotnickém prostředí, kde je vše uzpůsobeno potřebám, ale takto ,,v terénu‘‘, jsme si zkusili, že ne vždy jde vše tak hladce, jak se píše v knihách. Všichni vozíčkáři byli moc milí a ochotni sdílet své, nejen potápěčské zkušenosti. Bylo velmi hezké vidět, jak se všichni aktivně zapojovali a s ochotou pomáhali všem a všude, kde bylo potřeba. Po přípravě a pomoci ostatním mě Tomáš oslovil, zda bych si ponor také nechtěla vyzkoušet. Neváhala jsem, protože strach je zloděj snů a takové nabídky se neodmítají, a tak jsem si šla vybrat správné vybavení i pro sebe a začalo soukání se do neoprenu. Ačkoliv jsem aktivní plavkyně, tak tímto sportem jsem opravdu nepolíbená, ale instruktor Tomáš H měl se mnou velkou trpělivost. Největší potíž pro mě bylo nadechovat se pusou, když celou svoji profesní kariéru všechny pacienty přeučuji, že správný nádech probíhá výhradně nosem :D Tomáš se mou nešikovností ale nenechal odradit, vysvětloval nejen samotný ponor, ale naučil mě i něco o potřebném vybavení, a nakonec se 2x opravdu povedlo potopit se do jámy.  Byl to pro mě velký zážitek, ke kterému se člověk tak lehce nedostane a už navždy budu vzpomínat, že první ponor byl právě se SKV Praha J

Bára:

V rámci předmětu Zdravotní tělesná výchova a sport tělesně postižených jsem měla jako studentka fyzioterapie na 3. lékařské fakultě UK možnost zúčastnit se potápění s SKV Praha v Aquapalace Praha v Čestlicích. Potápění mě zaujalo hlavně proto, že jsem s ním sama nikdy neměla zkušenost a zajímalo mě, jak všechno probíhá. Během kurzu jsem pomáhala s přípravou účastníků, asistovala, kde bylo potřeba, a mohla jsem sledovat, co všechno takový ponor obnáší, od příprav na souši až po dění pod vodou. A nakonec mě také nejvíc potěšilo, že jsem si sama ponor mohla vyzkoušet. Opravdu bylo skvělé, jak se nám všichni věnovali, všechno nám ochotně vysvětlovali a my se mohli ptát na cokoliv, co nás zajímalo. Hodně jsem se dozvěděla nejen od organizátorů, ale i přímo od účastníků, kteří s námi sdíleli svoje zkušenosti. Díky tomu jsem si mohla udělat mnohem lepší představu o tom, co všechno potápění obnáší a kolik spolupráce a důvěry je za ním potřeba. Co mě ale asi nejvíc nadchlo, byla atmosféra celého kurzu. Všichni byli neuvěřitelně milí, ochotní a bylo vidět, že je to opravdu baví. Nechyběl humor, vzájemná podpora ani chuť si celý den pořádně užít. Člověk se tam cítil skoro jako mezi kamarády, i když se s většinou lidí viděl poprvé. Jako studentku fyzioterapie mě samozřejmě zajímala i ta praktická stránka věci, ale nakonec jsem si odnesla mnohem víc než jen nové poznatky. Bylo krásné vidět, s jakým nadšením se účastníci do potápění pouštějí a jak si ho dokážou užít. Opravdu mě zahřálo u srdce vidět, kolik toho lidé dokážou, když mají kolem sebe skvělý tým a podporu ostatních. A taky mi to připomnělo, že někdy stačí dostat příležitost a člověku se otevřou úplně nové možnosti. Jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit, něco nového se naučit, a hlavně si to celé vyzkoušet na vlastní kůži. Velké díky patří všem ze SKV Praha za to, jak se nás ujali, všechno nám ukázali a umožnili nám být součástí takového zážitku. Byl to moc příjemný večer, na který budu ráda vzpomínat, a zase o jednu skvělou zkušenost víc nejen do studia, ale i do života. Děkuji a třeba zase někdy pod vodou.

Video z akce můžete vidět zde: https://www.youtube.com/watch?v=Ywv7hcSS4r8

Za profesionální přístup a asistenci během ponorů děkujeme instruktorům potápění z Restartu, bez kterých bychom tento sport dělat nemohli. Za pomoc s přesunem výstroje, oblékáním vozíčkářů, apod. děkujeme báječným asistentům a především hasičům z SDH Martinov, kteří přijeli pomoct až z Ostravy. 

Akce se uskutečnila za podpory Spojenců sportovců na vozíku, společnosti OKsystem a.s., HUDY sport a.s., Kolektory a.s., Pražská energetika, a.s., MČ Praha 10 a  MHMP.