Anna Kmeťová – paragolfistka a členka SKV Praha

Jak jste se dozvěděla o SKV Praha?

Dlouhodobě chodím cvičit do Rehafitu a tam jsem na zmínku o sportovním klubu narazila. Sehnala jsem si informace a kontaktovala Míšu Krunclovou. Netrvalo dlouho a vyrazila jsem na první cyklisťák na Šumavu. A to mě absolutně okouzlilo.

Takže jste s námi byla na cyklisťáku opakovaně? Máte vlastní handbike?

Handbike nemám, ale SKV Praha mi vždy nějaký půjčí. Ano, od té doby, kdy jsem jela první puťák, jezdím pravidelně. Už jsme jeli 2x přes Alpy do Itálie. S příchodem kovidu byly puťáky jen po Čechách. Na všech jsem byla. Letos se chystám na Stezku Českem, která povede Českým lesem.

Slyším z Vašeho hlasu nadšení. Co je na tom skvělé?

Že je to v létě, je teplo a jsme venku. Jedeme v partě delší čas a máme možnost se poznat. Navíc jezdíme pokaždé jinudy, což zaručuje neustále poznávání nových míst. A je to dobrodružný. Někdy spíme ve stanech, někdy v penzionech. Ubytování tedy zpravidla nebývá bezbariérové, ale máme s sebou partu silných asistentů, kteří nám pomáhají překonávat bariéry.

Podnikáte s námi i jiné sportovní aktivity?

Ano, jezdím pravidelně lyžovat na hory. I to je skvělé, ale handbike jednoznačně vede.

A neláká Vás třeba potápění?

Já jsem si to vyzkoušela už za zdrava. Bylo to hezký, potápěla jsem se na moc zajímavých místech, takže považuju tuto kapitolu za odžitou. Navíc mi nedělá dobře chlad a v té vodě mi bývá zima.

A co kolektivní sporty? Stolní tenis, florbal?

Na to už mi nezbývá čas. Dělám totiž ještě paragolf. Jednou jsem jej zkusila a absolutně mě nadchl. Už vlastním i ten speciální stavěcí vozík paragolfera. Navštěvuju různé turnaje po Čechách i na Slovensku pod Českou golfovou asociací hendikepovaných – která sdružuje lidi s různými handicapy, nejen vozíčkáře. A přestože máme svou podkategorii, hrajeme i se zdravými hráči a platí pro nás stejná pravidla.

Jaké to je hrát ve stoje?

Je to fajn. I pro tělo je to dobré, protože tělu prospívá, když stojí. Vždycky na ten odpal se postavím, odpálím ránu, a pak se zase posadím a pokračuju k další jamce. Při tréninku odpalů stávám delší dobu v kuse a docela mě to vždy vyčerpá. A přestože ten sport vypadá jako klidný, tak já se při tom vždycky krásně rozhýbu.

A máte úspěchy na golfovém greenu?

Občas ano. Ale ono je to těžké. Já hraju jen jednou rukou a neudělám celou rotaci tělem, jak je pro dlouhé odpaly třeba. Takže nedokážu do dlouhých odpalů dát takovou sílu, jak by bylo potřeba, abych hrála na méně odpalů. A každý úder se počítá. Ale já vnímám jako úspěch i fakt, že to zvládnu zahrát v časovém limitu zdravých hráčů.

Děkuju pěkně za rozhovor a přeji mnoho golfových úspěchů a také, ať je letošní cyklistický puťák opět v mnohém přínosný a podnětný.