Patronka Eliška Sieglová

Eliško, jak Vás napadlo věnovat se orientačnímu běhu?

Běhat jsem začala, když mi bylo asi 10 let. Můj taťka totiž v mládí běhala tak chtěl, abychom si to zkusili i já s bratrem. A mne to velmi chytilo za srdce, takže od té doby běhám. Navíc mám moc ráda hory a ráda cestuju, což se v orientačním běhu krásně snoubí.

Můžete nám disciplínu orientačního běhu trochu přiblížit?

V orientačním běhu máme tři základní disciplíny: sprint, middle a klasika. Původní disciplína je klasika, nebo taky long. Je to běh dlouhý 70 minut. Middle je na 35 minut a sprint je na minut 12. Ty terény se od sebe dost liší, neboť neběháme po cestách, ale divokou přírodou. Něco jiného je běhat u nás a něco jiného je běžet třeba ve Skandinávii, kde se pořádá hodně šampionátů. Prostě se to liší, jestli je to rychlý terén, nebo třeba hory.

V čem vlastně spočívá orientační běh?

Na startu dostaneme mapu, na které máme vyznačenou trať, kterou musíme odběhnout. Na trati máme kontroly. Cílem je proběhnout všemi kontrolami a doběhnout co nejdříve.  V tom se klasický orientační běh liší od orientačních závodů, které mají například vozíčkáři. Zatímco my, v klasickém orientačním závodě musíme být co nejrychlejší, vozíčkáři – mají trail orientační závody - a ti musí být, co nejpřesnější.

Jak jste se dozvěděla o SKV Praha?

Přes naši orientační běžkyni v trailu vozíčkářku Janu Kosťovou, která je velmi dobrá. O to víc mě těší, že jednou už se mi podařilo jí porazit. Jana je opravdu mistryně.

Vím o Vás, že hodně času strávíte na soustředění. Je orientační běh drahý sport a kdo Vás sponzoruje?

Ano, času to zabere spoustu. Dokud jsem chodila na gymnázium, měla jsem tak 50% docházku. Financuje nám to částečně česká reprezentace, dále můj domovský klub SK Praga a rodiče. Také ten norský zahraniční klub, za který běhám, mě také částečně sponzoruje.

Je to tedy nákladný sport?

Co do vybavení ani tolik ne. V podstatě mi stačí jen buzola a boty – ty mám tak dvoje za rok.  To je celé. Největší položku tvoří náklady vynaložené s cestováním a ubytováním na závodech a soustředěních.

Co pro Vás sport znamená a co Vám dává do života?

Sport mě provází už odmalička. Nedokážu si bez něj život vůbec představit. Dává mi smysluplnou náplň času, spoustu kamarádů, ale také pocit naplnění a úspěchu, když se mi zadaří. A právě proto, že je pro mne sport tolik důležitý, mám radost, že mohu podporovat hendikepované sportovce.

My Elišce děkujeme pěkně za rozhovor a přejeme hodně zdraví a úspěchů do budoucna.