Asitentka Eliška Mádlová

| Společné |Míša Krunclová

Moje cesta k dobrovolnictví vznikla velmi přirozeně. Začala jsem studovat obor ortotik-protetik na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde jsme v prvním ročníku absolvovali lyžařský kurz od oboru APA (Aplikovaná tělesná výchova pro osoby se specifickými potřebami). Hned mě asistence zaujala a následně mě oslovila naše lektorka Mgr. Ilona Pavlová, zda si u ní nechci udělat přes FTVS kurz asistence pro vodní sporty, který pořádali studenti oboru APA FTVS a figuroval tam také SKV. Druhý den jsem jela poprvé s SKV na cyklovýlet okolo Klánovického lesa a od té chvíle jsem věděla, že to je něco co mě naplňuje.

Na jakých akcí si již asistovala? A kde tě to bavilo a proč?

Asistovala jsem na několika cykloakcích a letos poprvé s SKV i na lyžích, a to dokonce třikrát. Upřímně řečeno nejsem zas tak vášnivý cyklista (mám z kola trochu šrámy z dětství), ale s SKV jsem sebrala odvahu a po několika letech jsem na kolo sedla. A bylo to super! Kdybych to měla porovnat, o něco více mě baví lyže. Jednak je to tím, že mám pro hory slabost. Potom ale také musím vyzdvihnout to, jak je skvělé jet se začátečníky na lyže. Už jen to, že seberou odvahu sednout do monoski, a pak ta radost v očích, když jednou poprvé sami. To je něco co na handbiku nevidíte. Letos v létě si poprvé zkusím i vodu, na tu se už moc těším.

Co ti asistence přináší?

Vždy mi dělalo největší radost, když můžu dělat radost druhým. Z každé akce si přinesu nejen zážitky, nové přátele, ale také vnitřní klid a dobité baterky. Protože ačkoliv jsem introvertní povahy, lidé co jezdí s SKV (i když je to pokaždé trochu jiná parta lidí) jsou nabití pozitivní energií kterou rozdávají všem okolo. Zároveň mám ke všem sportovcům co jezdí neskutečný obdiv co dokážou a mám radost, že můžu být u jejich sportovních výkonů k ruce když je potřeba pomoci. 

Z čeho jsi měla před první akci obavy?

Obav jsem měla spoustu. Neměla jsem zkušenosti, nemám ani nějakou extra velkou fyzickou sílu, najednou jsem se objevila ve velké skupině lidí kde jsem nikoho neznala. Byl to velký výstup z komfortní zóny, ale to jsou všechny začátky. Postupem dne ale člověk zjistí, že potřebuje jen chuť přiložit ruku k dílu a když něco sám nezvládne tak si zavolá někoho na pomoc. 

Je něco co ti na takových akcích přijde náročné?

Asi nejvíce je to šetření svých vlastních sil. Aby člověk mohl efektivně asistovat, potřebuje svou vlastní sílu na kterou se spolehne, a je naprosto v pořádku říct, když si na něco nevěřím, nebo je to pro mě moc fyzicky náročné. Čím víc mám zkušeností, tím je to pro mě jednodušší, ale vím že jsem s tím zpočátku trochu zápasila.

Co by jsi řekla lidem kteří se trošku bojí, ale z osobní a sportovní asistencí by chtěli začít?

Pokud do toho máte chuť a přináší vám to radost tak se určitě zapojte, třeba zpočátku jen do jednodenní akce. Když si s něčím nebudete vědět rady, vždy poblíž bude někdo kdo vám s problémem pomůže. Pokud si nevěříte s fyzickou sílou, tak vás můžu zcela uklidnit - jsem holka co nemá ani 165cm a posilovnu jsem viděla jenom z okénka tramvaje. V neposlední řadě není malého asistenta a každá přidaná ruka k dílu se počítá. Tady ten první odvážný krok stojí za to, protože těch zážitků co díky asistenci s SKV získáte bude nespočet.