Martina Henrichová

Tanec

Jmenuji se Martina Henrichová, jsem z Plzně a studuji doktorský obor Etnologie na FF ZČU.

Před úrazem jsem studovala na Filozofické fakultě v Plzni a naplno se věnovala tanci.

K tanci jsem se dostala již v devíti letech, tančila jsem v několika skupinách, z nichž dvě jsem založila – E-motion funguje pod mým vedením dodnes. Několik let jsem působila jako lektor v plzeňském Centru tance. Se skupinou Pilsen Cheerleaders jsme zvítězili na mistrovství republiky a probojovali jsme se až na mistrovství Evropy. Mou velkou zálibou byla vždy tvorba choreografií, stavěla jsem také maturitní předtančení a organizovala taneční a společenské akce.

Bohužel to bylo právě při tanci, kdy se mi přihodilo zranění, které tak zásadním způsobem změnilo můj život. V únoru roku 2013 jsem během tréninku při nácviku akrobatického tanečního prvku nešťastně spadla, rozdrtila jsem si krční obratel a poškodila si míchu. Následkem toho jsem ochrnula od hrudníku dolů. Stala se ze mě kvadruplegička - ochrnuté mám dolní i horní končetiny. Přesto, že horní končetiny se mi částečně podařilo rozhýbat, chybí mi funkční úchop a tricepsy, jsem upoutaná na invalidní vozík a při naprosté většině běžných denních úkonů potřebuji asistenci. Po operaci jsem musela přerušit studium a vzdát se i ostatních aktivit.

Na tanec jsem přesto nezanevřela. V současnosti tvořím choreografie pro svou skupinu, sama nadále tančím – alespoň na vozíku. Pořádám pravidelné taneční workshopy pro vozíčkáře v Praze i v Plzni. V roce 2014 mi Sportovní klub vozíčkářů Praha umožnil založit Taneční oddíl, kde se k tanci snažím přivést i další handicapované a zpřístupnit tanec na vozíčku co nejširší veřejnosti. Pořádáme workshopy pro veřejnost, taneční soustředění, pravidelně trénujeme a vystupujeme na nejrůznějších společenských a kulturních akcích.

Vrátila jsem se rovněž ke studiu a udělala jsem si řidičák na auto s ručním řízením. Snažím se tedy co nejvíce účastnit běžných aktivit, sportovat a dělat něco užitečného nejen pro sebe, ale i pro ty, jejichž situace je podobná té mojí.

Chtěla bych zůstat aktivním člověkem, choreografkou i tanečnicí. Chtěla bych dokončit doktorské studium a poté si najít zaměstnání.

Kromě tance ráda plavu a na vozíku jsem si vyzkoušela i sporty, které jsem dříve nedělala (jízda na koni, lukostřelba, rugby…). Ráda cestuji – letos jsem navštívila Maďarsko a Holandsko a mám dva pejsky, kteří mi dělají radost.

Přesto, že život na vozíku je mnohem komplikovanější, často i finančně náročnější a člověk potřebuje neustále nějakou pomocnou ruku, stále je spousta věcí, které mi dělají radost - mnoho nového k objevování a Spojenci, kteří jsou ochotni tu pomocnou ruku podat.