První ponor Vaška Uhera

| Potápění |Jiří Dostál

Vašek Uher je kvadruplegik. Už skoro 20 let. Přestože je pro něj pohyb v mnoha směrech obtížný, neváhá mu dát další rozměr, je-li k tomu příležitost. Vašek pořádá každoroční výpravy do přírody pro těžce postižené vozíčkáře na elektrických vozících s názvem Electric eccentric a také je skvělým moderátorem rozhovorů se zajímavými lidmi s názvem Host pod Parapletem. O tom, jaké to je překonat strach, vystoupit z komfortní zóny a ponořit se do světa nových zážitků jsme se rozpovídali v následujícím rozhovoru.

Vašku, ty coby zkušený vozíčkář, už jsi přeci musel mít několik nabídek potápění vyzkoušet? Proč až nyní?

To ano, ale nějak to pořád nebylo na pořadu dne. Navíc v roce 2018 jsem měl velice nepříjemnou zkušenost s pobytem ve vodě, kdy jsem se málem utopil a od té doby mě do bazénu nikdo nedostal. Ale potkával jsem občas Toma Kratochvíla, který mě často nabízel a lákal, abych to zkusil. Naposledy před měsícem na mé jmeniny a tehdy jsem přikývl, že přijdu.

A co ten strach z vody?

No řekl jsem si, že „někdy“ znamená „nikdy“, a že musím jít do sebe… A tak jsem tam dorazil a vyzkoušel to…

Jaké to bylo?

Musím pochválit úplně všechny, kteří se toho účastní a pomáhají nám. Je to organizačně i finančně, nepochybně, velmi náročné. Ti lidé jsou naprostí profesionálové a celá jejich práce má vysokou úroveň. Vše mi vysvětlili, uklidnili a pochopil jsem, že se opravdu není čeho bát. Rád bych tedy všem zúčastněným poděkoval za možnost tohoto nevšedního zážitku.

Jak to vlastně probíhá? A jak dlouho a hluboko jsi byl pod vodou?

Nejdřív mi vše ukázali, pomohli převléct do neoprenu a vlézt do vody. Pak probíhalo vysvětlování ve vodě. Vše jsem měl možnost si vyzkoušet, před tím, než jsme šli do ponoru. Byl jsem pod vodou s přístrojem asi 30 minut a dostal jsem se až na dno bazénu tedy do hloubky zhruba 4 metrů. Hodně mě potěšilo, že jsem to zvládl, protože je potřeba tam zvládnout techniku přetlaku v uších.

Budeš tedy s potápěním pokračovat?

Myslím, že bych mohl a chtěl. Zatím nevím, jak intenzivně. V bazénu je to fajn. Je tam světlo a teplo. Trochu respekt mám z představy, že bych se měl potápět v přírodě. Vadí mi zima a chlad. Leda potápění v moři by připadalo v úvahu. Přemýšlím o tom. Musím tedy absolvovat ještě několik výcvikových ponorů, než budu smět poznat krásy podmořského světa. Velice inspirativní je pro mě sám vedoucí oddílu potápění Tomáš Kratochvíl, který, ač kvadruplegik, zvládá potápění a pohyb ve vodě úplně sám – vymyslel si svojí techniku ponoru, kterou úžasně ovládá a ještě k tomu zvládá ostatní fotit a natáčet kamerou. Při tomto prvním potopení mě samozřejmě s pohybem pod hladinou pomáhali další potápěči, ale ten pocit naprosté svobody pohybu uprostřed vody je velice inspirativní a lákavý. Tak uvidíme, jestli se to také zvládnu naučit…

Děkujeme pěkně za rozhovor a přejeme Vaškovi hodně radosti z pohybu pod hladinou i nad ní.